
Klasická hudba nemusí být pro děti nudná ani příliš složitá. Nemusíme jim hned vysvětlovat jména skladatelů, historii skladeb nebo hudební pojmy. Můžeme jim ji představit mnohem jednodušším způsobem prostřednictvím poslechu, pohybu, her a vlastní fantazie.
Stačí pustit krátkou hudební ukázku a zeptat se dětí, co při poslechu slyší, jak na ně hudba působí nebo co jim připomíná. Mohou si představit příběh, nakreslit to, co je napadlo, nebo zkusit hudbu vyjádřit pohybem.
Děti tak hudbu nejen poslouchají, ale také ji samy objevují a prožívají. A právě díky tomu pro ně může být klasická hudba mnohem zajímavější a bližší.

Jak dětem ukázat, že i klasická hudba může být zajímavá? Začněme jednoduše, pustíme jim krátkou hudební ukázku a necháme je poslouchat. Nemusíme jim předem říkat, kdo skladbu složil nebo co si při ní mají představit. Dáme jim prostor, aby samy objevovaly, co v hudbě slyší a co jim připomíná.
Po poslechu si můžeme společně povídat:
Děti mohou své představy také nakreslit, popsat několika slovy nebo předvést pohybem. Každé dítě může hudbu vnímat jinak. Nehledejme jednu správnou odpověď, ale zajímejme se o to, co děti při poslechu napadlo.
Děti často reagují na hudbu přirozeným pohybem. Někdy si začnou poklepávat nohou, pohupovat se nebo tančit. Proč toho nevyužít přímo v hodině hudební výchovy.
Pusťme dětem skladbu, ve které se střídají pomalé a rychlé části nebo tiché a hlasité pasáže. Jejich úkolem bude pohybem ukázat, co právě slyší.
Můžeme jim zadat například tyto úkoly:
Vyzkoušet můžeme například skladbu Let čmeláka od Nikolaje Rimského-Korsakova. Děti si představí, že jsou čmeláci, kteří létají po třídě, mění směr a rychle reagují na hudbu. Mohou létat kolem květin, hledat úkryt nebo se vyhýbat ostatním čmelákům.
Camille Saint-Saëns – Slon (Karneval zvířat): napodobují pomalou a těžkopádnou chůzi slona. Mohou zkusit, jak se slon pohybuje, když je unavený, veselý nebo zvědavý.
Camille Saint-Saëns – Akvárium (Karneval zvířat): se promění v rybky, které pomalu plavou, proplouvají mezi ostatními a reagují na změny v hudbě.
Edvard Griegrieg – Ve sluji Krále hor: nejprve se pohybují pomalu a opatrně, postupně zrychlují, a nakonec se snaží uniknout před obrem.
Každému dítěti rozdáme papír a několik barevných pastelek. Pustíme vybranou skladbu a děti během poslechu kreslí to, co je napadá. Nemusí vytvářet konkrétní obrázek. Mohou používat různé čáry, vlnky, kolečka, tečky nebo barevné plochy.
Pro začátek jim můžeme nabídnout několik jednoduchých nápadů:
Zajímavou ukázkou je Vltava od Bedřicha Smetany. Děti si mohou představit, jak řeka postupně protéká krajinou, jak se mění její proud a jaká místa cestou potkává. To všechno mohou zachytit pomocí barev a různých linií.
Po skončení poslechu si společně prohlédneme obrázky. Děti mohou vyprávět, co při poslechu cítily a proč si vybraly právě určité barvy.
Klasická hudba je skvělou příležitostí, jak dětem představit různé hudební nástroje. Zkusme z poznávání nástrojů udělat malou detektivní hru.
Pustíme dětem krátkou ukázku orchestrální skladby a jejich úkolem bude zjistit, jaké nástroje v ní slyší. Připravíme obrázky houslí, flétny, trumpety, bubnu nebo violoncella. Děti si mohou vybrat obrázek nástroje, který podle nich ve skladbě zazněl.
Během poslechu nebo po něm se můžeme ptát:
K této aktivitě se výborně hodí skladba Průvodce mladého člověka orchestrem od Benjamina Brittena. Děti v ní mohou poznávat různé nástroje a poslouchat, jak každý z nich zní.
Některé skladby dokážou vyprávět příběh i bez jediného slova. Děti si při jejich poslechu mohou představovat různé postavy, místa a události. Právě toho můžeme využít při hudební výchově.
Noc na Lysé hoře od Modesta Petroviče Musorgského. Můžeme představit skladbu jako hudební příběh, který se odehrává během tajemné noci. Představí si, že se ocitly na místě, kde se scházejí čarodějnice a různé pohádkové bytosti. Hudba jim napovídá, kdy se blíží něco tajemného a kdy se všechno postupně uklidňuje.
Při poslechu mohou děti samy vymýšlet, jaké postavy se v příběhu objevují a co právě dělají. Mohou například pohybem znázornit čarodějnice tančící kolem ohně, tajemné bytosti nebo vítr, který se prohání noční krajinou. Na závěr si mohou ve skupinkách připravit krátkou scénku podle toho, co při poslechu slyšely a představovaly si.
Hudba v nás může vyvolávat různé pocity. Někdy nás rozveselí, jindy uklidní nebo v nás probudí napětí a zvědavost. Zkusme dětem ukázat, že každá skladba může působit trochu jinak.
Připravíme kartičky s různými výrazy obličeje, například radost, smutek, překvapení, strach nebo klid. Potom pustíme několik krátkých hudebních ukázek. Děti si vyberou kartičku, která podle nich nejlépe vystihuje, jak na ně hudba působí.
Vyzkoušet můžeme například:
Na závěr si můžeme společně povídat o tom, proč si děti vybraly právě určitou emoci. Zajímavé je porovnat odpovědi, protože stejná hudba může na každého působit trochu jinak.
Klasická hudba nemusí být pro děti jen o poslouchání a zapamatování si jmen známých skladatelů. Můžeme jim ji představit mnohem zábavněji, prostřednictvím pohybu, kreslení, her, poznávání hudebních nástrojů nebo vlastního tvoření. Nemusíme připravovat složité pomůcky ani věnovat každé aktivitě celou vyučovací hodinu. Někdy stačí vybrat zajímavou hudební ukázku, položit dětem několik otázek a nechat jim prostor, aby samy objevovaly, co všechno se v hudbě skrývá. Důležité je, aby děti měly možnost hudbu nejen poslouchat, ale také ji samy prožívat. Možná právě díky takovým společným zážitkům zjistí, že klasická hudba není vůbec tak vzdálená, jak se na první pohled může zdát.
Autorka článku Mgr. Nataliia Kysil, Ph.D. uspořádala společně s Eduall dvouhodinový webinář na téma Hudební hry do výuky, záznam webináře naleznete v Eduallklubu: https://www.eduall.cz/webinare/hudebni-hry-do-vyuky-1
Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.