
Problematika specifických poruch učení patří v současné době mezi často diskutovaná témata v oblasti pedagogiky, psychologie, speciální pedagogiky i logopedie. Přestože se specifické poruchy učení nejčastěji diagnostikují až v období školní docházky, první varovné signály se mohou objevovat již v předškolním věku dítěte. Právě včasné rozpoznání rizikových faktorů a oslabení dílčích funkcí může významně přispět k prevenci pozdějších školních obtíží a k úspěšnějšímu zvládnutí nástupu do základní školy.
Předškolní období představuje velmi důležitou etapu vývoje dítěte. Dochází zde k intenzivnímu rozvoji řeči, motoriky, myšlení, pozornosti, paměti i sociálních dovedností. Současně se rozvíjejí schopnosti, které jsou nezbytné pro budoucí osvojování čtení, psaní a počítání. Pokud se v některé z těchto oblastí objeví oslabení, může být dítě ohroženo vznikem specifických poruch učení.
Cílem tohoto článku je přiblížit problematiku rizika specifických poruch učení u předškolních dětí, popsat nejčastější projevy oslabení dílčích funkcí a nabídnout praktické náměty, jak lze děti v předškolním věku vhodně podporovat.
Specifické poruchy učení představují obtíže v osvojování školních dovedností, které se nejčastěji projevují v oblasti čtení, psaní, pravopisu a matematiky. Mezi nejznámější specifické poruchy učení patří:
Tyto obtíže nevznikají v důsledku nízké inteligence dítěte, nedostatečné motivace ani nevhodné výchovy. Jedná se o specifická oslabení některých funkcí centrální nervové soustavy, která ovlivňují proces učení.
Přestože samotná diagnóza bývá stanovena až během školní docházky, určité rizikové faktory lze pozorovat již v období před nástupem do školy.
Mezi rizikové faktory specifických poruch učení patří například:
Důležitou roli hraje také celková zralost dítěte, jeho emoční stabilita a schopnost adaptace na školní prostředí.
Sluchové vnímání je jednou z klíčových oblastí důležitých pro budoucí čtení a psaní. Dítě by mělo být schopno rozlišovat jednotlivé zvuky, slabiky i hlásky ve slově.
Obtíže se mohou projevovat například:
Nedostatečně rozvinuté sluchové vnímání může později negativně ovlivnit čtení i pravopis.
Zrakové vnímání je důležité pro rozlišování tvarů, písmen a symbolů. Dítě s oslabeným zrakovým vnímáním může mít problémy:
Tyto obtíže se mohou následně promítnout do čtení a psaní.
Významnou oblastí je také rozvoj hrubé a jemné motoriky. Děti s rizikem specifických poruch učení mohou být neobratné, mít problémy s koordinací pohybů nebo s jemnou manipulací.
V oblasti grafomotoriky se mohou objevovat:
Grafomotorické obtíže mohou později souviset s rozvojem dysgrafie.
Velmi významným rizikovým faktorem bývá opožděný nebo narušený vývoj řeči. Děti mohou mít:
Řeč úzce souvisí s myšlením, pamětí i učením. Děti s jazykovými obtížemi bývají více ohroženy vznikem specifických poruch učení.
Včasné rozpoznání obtíží a cílená podpora dítěte mohou výrazně zmírnit budoucí školní neúspěšnost. Důležitá je spolupráce:
Cílem není dítě „diagnostikovat“ již v mateřské škole, ale zachytit případná oslabení a nabídnout vhodnou podporu.
Podpora dítěte by měla probíhat především hravou a přirozenou formou. Důležité je vytvářet bezpečné prostředí bez nadměrného tlaku na výkon.
Praktické aktivity:
Pravidelný rozvoj sluchového vnímání podporuje budoucí čtenářské dovednosti.
Praktické aktivity:
Důležité je postupovat od jednodušších úkolů ke složitějším.
Hrubá motorika:
Jemná motorika:
Motorický rozvoj významně ovlivňuje i grafomotorické schopnosti dítěte.
Při grafomotorických aktivitách je důležité:
Vhodné aktivity:
Řeč dítěte lze podporovat každodenní komunikací.
Praktické náměty:
Velmi důležité je dítěti naslouchat a poskytovat mu dostatek prostoru k vyjadřování.

Oromotorika se zaměřuje na pohyby a koordinaci mluvních orgánů, které jsou nezbytné pro správný vývoj řeči. Patří sem především práce rtů, jazyka, čelistí, měkkého patra a mimických svalů. Rozvoj oromotoriky je důležitý pro správnou artikulaci hlásek, plynulost řeči i celkovou srozumitelnost projevu dítěte.
Praktické náměty:
Oromotorická cvičení by měla být realizována hravou formou, krátce a pravidelně. Důležitá je motivace dítěte, využití zrcadla a zapojení herních prvků, aby byla cvičení pro dítě přirozená a zábavná.
Předčtenářské dovednosti tvoří základ budoucího čtení.
Podporovat lze:
Dítě by mělo získat pozitivní vztah ke knihám a čtení.
Riziko specifických poruch učení se může projevit také v matematických schopnostech.
Vhodné aktivity:
Velmi důležitá je spolupráce mateřské školy a rodiny. Rodiče by měli být informováni o případných obtížích dítěte i o možnostech podpory.
Pedagogové mohou rodičům doporučit:
Problematika rizika specifických poruch učení u předškolních dětí je v současné době velmi aktuálním tématem. Přestože jsou specifické poruchy učení nejčastěji diagnostikovány až během školní docházky, první varovné signály lze často pozorovat již v období před nástupem do školy. Mezi nejčastější rizikové faktory patří oslabení sluchového a zrakového vnímání, obtíže v oblasti řeči, motoriky, grafomotoriky, pozornosti, paměti či prostorové a časové orientace.
Velmi důležitou roli v prevenci budoucích školních obtíží hraje včasné zachycení oslabení dílčích funkcí a následná podpora dítěte. Významná je zejména spolupráce rodiny, pedagogických pracovníků mateřských škol a odborníků, kteří mohou dítěti pomoci vytvořit vhodné podmínky pro jeho další rozvoj.
Podpora dítěte by měla probíhat především hravou, přirozenou a motivační formou. Důležité je rozvíjet sluchové a zrakové vnímání, řeč, slovní zásobu, motoriku, grafomotoriku i předčtenářské a předmatematické dovednosti. Preventivní aktivity realizované v předškolním období mohou významně přispět ke zmírnění budoucích obtíží při osvojování čtení, psaní a počítání.
Každé dítě potřebuje individuální přístup, dostatek podpory a bezpečné prostředí, ve kterém může rozvíjet své schopnosti vlastním tempem. Včasná prevence a cílená podpora mohou pozitivně ovlivnit nejen školní úspěšnost dítěte, ale také jeho sebevědomí, motivaci k učení a celkovou kvalitu života.

Riziko specifických poruch učení lze často rozpoznat již v předškolním věku prostřednictvím oslabení dílčích funkcí, řeči, motoriky či vnímání. Včasné zachycení obtíží a vhodná podpora dítěte mohou významně přispět k úspěšnějšímu zvládnutí nástupu do školy a zmírnění budoucích školních obtíží.
Důležitou roli v této oblasti mají nejen odborníci, ale také pedagogové mateřských škol a rodiče, kteří dítě každodenně podporují v jeho vývoji. Klíčová je především pravidelná komunikace, spolupráce a vytváření podnětného prostředí, které dítě motivuje k objevování, učení a rozvoji jeho schopností.
Preventivní aktivity realizované hravou a přirozenou formou mohou významně podpořit rozvoj oblastí důležitých pro budoucí čtení, psaní a počítání. Každé dítě potřebuje individuální přístup, podporu a dostatek pozitivních zkušeností, které mu pomohou budovat zdravé sebevědomí a radost z učení.
POUŽITÁ LITERATURA
ŠVANCAROVÁ, Daniela, KUCHARSKÁ, Anna, 2012. Test rizika poruch čtení a
psaní pro rané školáky. Praha: Scientia. ISBN 80-7183-221-9
ZELINKOVÁ, Olga, 1994. Poruchy učení. Praha: Portál. ISBN 80-7178-038-3.
PRAKTICKÉ NÁMĚTY – z praxe autorky
Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.
Přidejte se do FB skupinu, vytvořené speciálně pro vás
Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče
Nebo nás můžete sledovat na Linkedln