RIZIKO SPECIFICKÝCH PORUCH UČENÍ U PŘEDŠKOLNÍCH DĚTÍ

ÚVOD

Problematika specifických poruch učení patří v současné době mezi často diskutovaná témata v oblasti pedagogiky, psychologie, speciální pedagogiky i logopedie. Přestože se specifické poruchy učení nejčastěji diagnostikují až v období školní docházky, první varovné signály se mohou objevovat již v předškolním věku dítěte. Právě včasné rozpoznání rizikových faktorů a oslabení dílčích funkcí může významně přispět k prevenci pozdějších školních obtíží a k úspěšnějšímu zvládnutí nástupu do základní školy.

Předškolní období představuje velmi důležitou etapu vývoje dítěte. Dochází zde k intenzivnímu rozvoji řeči, motoriky, myšlení, pozornosti, paměti i sociálních dovedností. Současně se rozvíjejí schopnosti, které jsou nezbytné pro budoucí osvojování čtení, psaní a počítání. Pokud se v některé z těchto oblastí objeví oslabení, může být dítě ohroženo vznikem specifických poruch učení.

Cílem tohoto článku je přiblížit problematiku rizika specifických poruch učení u předškolních dětí, popsat nejčastější projevy oslabení dílčích funkcí a nabídnout praktické náměty, jak lze děti v předškolním věku vhodně podporovat.

TEORETICKÁ ČÁST

Co jsou specifické poruchy učení

Specifické poruchy učení představují obtíže v osvojování školních dovedností, které se nejčastěji projevují v oblasti čtení, psaní, pravopisu a matematiky. Mezi nejznámější specifické poruchy učení patří:

• dyslexie – porucha čtení,
• dysgrafie – porucha psaní,
• dysortografie – porucha pravopisu,
• dyskalkulie – porucha matematických schopností.

Tyto obtíže nevznikají v důsledku nízké inteligence dítěte, nedostatečné motivace ani nevhodné výchovy. Jedná se o specifická oslabení některých funkcí centrální nervové soustavy, která ovlivňují proces učení.

Přestože samotná diagnóza bývá stanovena až během školní docházky, určité rizikové faktory lze pozorovat již v období před nástupem do školy.

Rizikové faktory v předškolním věku

Mezi rizikové faktory specifických poruch učení patří například:

• genetická zátěž v rodině,
• opožděný vývoj řeči,
• narušený vývoj řeči,
• oslabené sluchové vnímání,
• oslabené zrakové vnímání,
• problémy v oblasti motoriky,
• obtíže v orientaci v prostoru a čase,
• oslabená pozornost a paměť,
• obtíže v rytmizaci,
• problémy s pravolevou orientací.

Důležitou roli hraje také celková zralost dítěte, jeho emoční stabilita a schopnost adaptace na školní prostředí.

Oslabení sluchového vnímání

Sluchové vnímání je jednou z klíčových oblastí důležitých pro budoucí čtení a psaní. Dítě by mělo být schopno rozlišovat jednotlivé zvuky, slabiky i hlásky ve slově.

Obtíže se mohou projevovat například:

• nesprávnou výslovností,
• problémy s rytmizací,
• obtížemi při určování první a poslední hlásky ve slově,
• problémy při rozlišování podobně znějících slov.

Nedostatečně rozvinuté sluchové vnímání může později negativně ovlivnit čtení i pravopis.

Oslabení zrakového vnímání

Zrakové vnímání je důležité pro rozlišování tvarů, písmen a symbolů. Dítě s oslabeným zrakovým vnímáním může mít problémy:

• s rozlišováním detailů,
• skládáním obrázků,
• orientací na ploše,
• rozlišováním podobných tvarů,
• zrakovou pamětí.

Tyto obtíže se mohou následně promítnout do čtení a psaní.

Motorika a grafomotorika

Významnou oblastí je také rozvoj hrubé a jemné motoriky. Děti s rizikem specifických poruch učení mohou být neobratné, mít problémy s koordinací pohybů nebo s jemnou manipulací.

V oblasti grafomotoriky se mohou objevovat:

• nesprávný úchop tužky,
• zvýšený tlak na podložku,
• obtíže při kreslení,
• rychlá unavitelnost ruky,
• neochota kreslit.

Grafomotorické obtíže mohou později souviset s rozvojem dysgrafie.

Řeč a jazykový vývoj

Velmi významným rizikovým faktorem bývá opožděný nebo narušený vývoj řeči. Děti mohou mít:

• omezenou slovní zásobu,
• obtíže s gramatickou stavbou vět,
• problémy s porozuměním řeči,
• narušenou výslovnost,
• obtíže ve vyjadřování.

Řeč úzce souvisí s myšlením, pamětí i učením. Děti s jazykovými obtížemi bývají více ohroženy vznikem specifických poruch učení.

Význam včasné intervence

Včasné rozpoznání obtíží a cílená podpora dítěte mohou výrazně zmírnit budoucí školní neúspěšnost. Důležitá je spolupráce:

• rodičů,
• pedagogů,
• speciálních pedagogů,
• logopedů,
• psychologů.

Cílem není dítě „diagnostikovat“ již v mateřské škole, ale zachytit případná oslabení a nabídnout vhodnou podporu.

PRAKTICKÁ ČÁST

Jak podporovat dítě v předškolním věku

Podpora dítěte by měla probíhat především hravou a přirozenou formou. Důležité je vytvářet bezpečné prostředí bez nadměrného tlaku na výkon.

Rozvoj sluchového vnímání

Praktické aktivity:

• vytleskávání slabik,
• určování první hlásky ve slově,
• poznávání zvuků kolem nás,
• rytmizace říkadel,
• sluchové pexeso,
• hra „Co slyšíš?“.

Pravidelný rozvoj sluchového vnímání podporuje budoucí čtenářské dovednosti.

Rozvoj zrakového vnímání

Praktické aktivity:

• skládání puzzle,
• hledání rozdílů,
• zrakové pexeso,
• skládání mozaiky,
• práce s obrázky,
• orientace na ploše.

Důležité je postupovat od jednodušších úkolů ke složitějším.

Rozvoj motoriky

Hrubá motorika:

• překážkové dráhy,
• cvičení rovnováhy,
• skákání,
• lezení,
• házení míčem.

Jemná motorika:

• navlékání korálků,
• modelování,
• stříhání,
• práce s pinzetou,
• skládání drobných předmětů.

Motorický rozvoj významně ovlivňuje i grafomotorické schopnosti dítěte.

Rozvoj grafomotoriky

Při grafomotorických aktivitách je důležité:

• dbát na správný sed,
• správný úchop tužky,
• uvolnění ruky,
• přiměřenou délku činností.

Vhodné aktivity:

• kreslení do písku,
• obtahování linií,
• kreslení velkých tvarů,
• práce na tabuli,
• grafomotorické listy.

Rozvoj řeči a slovní zásoby

Řeč dítěte lze podporovat každodenní komunikací.

Praktické náměty:

• společné čtení knih,
• popis obrázků,
• vyprávění zážitků,
• dokončování vět,
• rozhovory během běžných činností,
• dramatizace pohádek.

Velmi důležité je dítěti naslouchat a poskytovat mu dostatek prostoru k vyjadřování.

Rozvoj oromotoriky mluvidel

Oromotorika se zaměřuje na pohyby a koordinaci mluvních orgánů, které jsou nezbytné pro správný vývoj řeči. Patří sem především práce rtů, jazyka, čelistí, měkkého patra a mimických svalů. Rozvoj oromotoriky je důležitý pro správnou artikulaci hlásek, plynulost řeči i celkovou srozumitelnost projevu dítěte.

Praktické náměty:

• nafukování tváří a jejich střídavé uvolňování
• „foukací“ hry (foukání do peříčka, papírových kuliček, bublin)
• olizování rtů do různých směrů (nahoru, dolů, do stran)
• špulení a uvolňování rtů (např. „pusinka jako rybička“)
• cvičení jazyka – vyplazování, zvedání na horní a dolní ret
• pohyb jazyka do stran („jazyk jako štěteček“)
• klikání jazykem o patro („koníček“)
• přechody mezi širokým a úzkým tvarem jazyka
• napodobování grimas a výrazů obličeje v zrcadle
• pití přes brčko (posilování svalů rtů a koordinace)

Oromotorická cvičení by měla být realizována hravou formou, krátce a pravidelně. Důležitá je motivace dítěte, využití zrcadla a zapojení herních prvků, aby byla cvičení pro dítě přirozená a zábavná.

Rozvoj předčtenářských dovedností

Předčtenářské dovednosti tvoří základ budoucího čtení.

Podporovat lze:

• zájem o knihy,
• orientaci v textu,
• vnímání rýmu,
• práci se slabikami,
• sluchovou analýzu a syntézu.

Dítě by mělo získat pozitivní vztah ke knihám a čtení.

Rozvoj předmatematických představ

Riziko specifických poruch učení se může projevit také v matematických schopnostech.

Vhodné aktivity:

• třídění předmětů,
• počítání,
• porovnávání velikostí,
• orientace v prostoru,
• skládání podle vzoru,
• práce s geometrickými tvary.

Význam spolupráce s rodiči

Velmi důležitá je spolupráce mateřské školy a rodiny. Rodiče by měli být informováni o případných obtížích dítěte i o možnostech podpory.

Pedagogové mohou rodičům doporučit:

• pravidelné čtení,
• omezení nadměrného času u obrazovek,
• podporu komunikace,
• společné hry,
• konzultaci s odborníkem při přetrvávajících obtížích.

SHRNUTÍ

Problematika rizika specifických poruch učení u předškolních dětí je v současné době velmi aktuálním tématem. Přestože jsou specifické poruchy učení nejčastěji diagnostikovány až během školní docházky, první varovné signály lze často pozorovat již v období před nástupem do školy. Mezi nejčastější rizikové faktory patří oslabení sluchového a zrakového vnímání, obtíže v oblasti řeči, motoriky, grafomotoriky, pozornosti, paměti či prostorové a časové orientace.

Velmi důležitou roli v prevenci budoucích školních obtíží hraje včasné zachycení oslabení dílčích funkcí a následná podpora dítěte. Významná je zejména spolupráce rodiny, pedagogických pracovníků mateřských škol a odborníků, kteří mohou dítěti pomoci vytvořit vhodné podmínky pro jeho další rozvoj.

Podpora dítěte by měla probíhat především hravou, přirozenou a motivační formou. Důležité je rozvíjet sluchové a zrakové vnímání, řeč, slovní zásobu, motoriku, grafomotoriku i předčtenářské a předmatematické dovednosti. Preventivní aktivity realizované v předškolním období mohou významně přispět ke zmírnění budoucích obtíží při osvojování čtení, psaní a počítání.

Každé dítě potřebuje individuální přístup, dostatek podpory a bezpečné prostředí, ve kterém může rozvíjet své schopnosti vlastním tempem. Včasná prevence a cílená podpora mohou pozitivně ovlivnit nejen školní úspěšnost dítěte, ale také jeho sebevědomí, motivaci k učení a celkovou kvalitu života.

ZÁVĚR

Riziko specifických poruch učení lze často rozpoznat již v předškolním věku prostřednictvím oslabení dílčích funkcí, řeči, motoriky či vnímání. Včasné zachycení obtíží a vhodná podpora dítěte mohou významně přispět k úspěšnějšímu zvládnutí nástupu do školy a zmírnění budoucích školních obtíží.

Důležitou roli v této oblasti mají nejen odborníci, ale také pedagogové mateřských škol a rodiče, kteří dítě každodenně podporují v jeho vývoji. Klíčová je především pravidelná komunikace, spolupráce a vytváření podnětného prostředí, které dítě motivuje k objevování, učení a rozvoji jeho schopností.

Preventivní aktivity realizované hravou a přirozenou formou mohou významně podpořit rozvoj oblastí důležitých pro budoucí čtení, psaní a počítání. Každé dítě potřebuje individuální přístup, podporu a dostatek pozitivních zkušeností, které mu pomohou budovat zdravé sebevědomí a radost z učení.

POUŽITÁ LITERATURA

ŠVANCAROVÁ, Daniela, KUCHARSKÁ, Anna, 2012. Test rizika poruch čtení a

psaní pro rané školáky. Praha: Scientia. ISBN 80-7183-221-9

ZELINKOVÁ, Olga, 1994. Poruchy učení. Praha: Portál. ISBN 80-7178-038-3.

PRAKTICKÉ NÁMĚTY – z praxe autorky

Šárka Smitková

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.

Přidejte se do FB skupinu, vytvořené speciálně pro vás

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz