ÚVOD

Osvojování čtení, psaní, pravopisu, matematických dovedností i dalších školních činností představuje pro každé dítě náročný vývojový proces. Jednotlivé děti se však liší tempem učení, způsobem zpracování informací i mírou podpory, kterou potřebují. Některé děti mohou mít dlouhodobější obtíže při osvojování čtení, psaní, pravopisu nebo matematických dovedností, přestože se snaží, pravidelně pracují a mají vytvořené odpovídající podmínky pro vzdělávání.

Specifické poruchy učení (SPU) představují různorodou skupinu obtíží, které mohou zasahovat do osvojování a používání školních dovedností. Mezi tradičně uváděné typy patří dyslexie, dysgrafie, dysortografie a dyskalkulie. V širším pojetí se zmiňuje také dyspraxie, dyspinxie a dysmúzie. Jednotlivé obtíže se mohou vzájemně kombinovat a jejich projevy se u různých dětí liší. Proto je důležité vycházet z konkrétních potřeb dítěte, nikoliv pouze z názvu jeho diagnózy. 

Včasná podpora dítěte může přispět k rozvoji dovedností potřebných pro vzdělávání, zmírňovat dopady obtíží a posilovat motivaci k učení. V předškolním věku je vhodné zaměřit se na všeobecný rozvoj řeči, sluchového a zrakového vnímání, pozornosti, paměti, motoriky, prostorové orientace a předmatematických představ. Na základní škole je následně důležité zařazovat aktivity cílené na konkrétní obtíže dítěte a propojit je s běžnou výukou.

Tento článek nabízí praktické náměty pro pedagogy mateřských a základních škol, speciální pedagogy, asistenty pedagoga i rodiče. Uvedené hry lze upravovat podle věku, schopností a aktuálních potřeb dítěte. Nejde o diagnostické nástroje; samotné obtíže při jednotlivých aktivitách nepotvrzují přítomnost specifické poruchy učení.

1. PREVENCE RIZIKA SPECIFICKÝCH PORUCH UČENÍ: Rozvíjíme základní dovednosti

V předškolním věku není cílem dítě předčasně zatěžovat školními úkoly, ale vytvářet podmínky pro přirozený rozvoj schopností, které budou později důležité při čtení, psaní a počítání. Podpora by měla probíhat prostřednictvím hry, pohybu, manipulace s předměty, rozhovoru a běžných každodenních činností.

Hra: Zvukoví detektivové

Cíl: Rozvoj sluchové pozornosti, sluchového rozlišování a fonologického uvědomování.

Pomůcky: Běžné předměty vydávající různé zvuky, například klíče, papír, zvoneček nebo chrastítko.

Postup: Dítě poslouchá zvuky, které pedagog vytváří mimo jeho zorné pole, a pokouší se určit jejich zdroj. Později lze přejít ke slovním hrám. Pedagog vysloví dvě známá slova a dítě rozhoduje, zda začínají stejně, například „máma – míč“. Další možností je vytleskávání slabik ve jménech nebo názvech předmětů.

Obměna: Starší děti hledají slova, která se rýmují, nebo rozlišují slova podle počtu slabik.

Rozvíjené oblasti: Sluchové vnímání, fonologické uvědomování, pozornost a příprava na osvojování čtení a pravopisu.

Hra: Najdi stejný tvar

Cíl: Rozvoj zrakového rozlišování, zrakové paměti a orientace na ploše.

Pomůcky: Geometrické tvary, obrázkové kartičky, kostky nebo pexeso.

Postup: Dítě vyhledává stejné obrázky nebo tvary, třídí je podle barvy a velikosti a následně hledá rozdíly mezi podobnými symboly. Lze pracovat také s dvojicemi písmen a číslic, pokud již dítě jejich tvary zná.

Obměna: Pedagog vytvoří z několika tvarů jednoduchou řadu, kterou dítě napodobí nebo doplní o chybějící prvek.

Rozvíjené oblasti: Zrakové vnímání, zraková paměť, pozornost a orientace v prostoru.

Hra: Pohybové pokyny

Cíl: Rozvoj porozumění řeči, prostorové orientace, pracovní paměti a koordinace pohybů.

Pomůcky: Obruče, kužely, polštáře nebo jiné bezpečné pomůcky.

Postup: Dítě plní pokyny, například: „Polož míč pod židli.“ „Postav se vedle obruče.“ „Přeskoč čáru a zatleskej.“ Začínáme jednoduchými instrukcemi a podle schopností dítěte postupně přidáváme další kroky.

Obměna: Dítě se stává vedoucím hry a samo zadává pokyny ostatním.

Rozvíjené oblasti: Porozumění řeči, prostorová orientace, pracovní paměť, pozornost a hrubá motorika.

Hra: Malý obchodník

Cíl: Rozvoj předmatematických představ, třídění, porovnávání a jazykových schopností.

Pomůcky: Hračky představující potraviny, košíky, kartičky s čísly a dětské peníze.

Postup: Dítě třídí předměty podle druhu, barvy nebo velikosti, počítá jejich množství a porovnává, kde je více či méně. Při hře komunikuje s prodávajícím, žádá o zboží a popisuje, co potřebuje.

Obměna: Dítě nakupuje dva nebo tři předměty podle obrázkového seznamu a kontroluje, zda má vše potřebné.

Rozvíjené oblasti: Předmatematické dovednosti, slovní zásoba, porozumění instrukcím, paměť a sociální komunikace.

Hra: Prsty vyprávějí příběh

Cíl: Podpora jemné motoriky, koordinace ruky a oka a rozvoje vyjadřování.

Pomůcky: Modelína, kostky, kolíčky, velké korálky nebo prstové maňásky.

Postup: Dítě manipuluje s předměty, staví jednoduché konstrukce nebo vytváří postavy z modelíny. Poté popisuje, co vytvořilo, a může k výrobku vymyslet krátký příběh.

Obměna: Pedagog zadává postup podle slovních instrukcí: „Vytvoř jednu velkou kouli a dvě malé.“ Dítě tak propojuje motoriku, porozumění řeči a předmatematické pojmy.

Rozvíjené oblasti: Jemná motorika, vizuomotorika, slovní zásoba, pozornost a prostorové pojmy.

Hra: Příběh v obrázcích

Cíl: Rozvoj porozumění, časové posloupnosti, vyprávění a předčtenářských dovedností.

Pomůcky: Tři až pět obrázků zachycujících jednoduchý děj.

Postup: Dítě seřadí obrázky podle toho, jak se příběh odehrává. Následně popisuje, co se stalo nejprve, co následovalo a jak příběh skončil. Pedagog dítě podporuje otázkami a podle potřeby nabízí jazykové vzory.

Rozvíjené oblasti: Jazykové schopnosti, paměť, porozumění, časové vztahy a předčtenářské dovednosti.

2. DYSLEXIE: Aktivity pro podporu čtení

Dyslexie se projevuje obtížemi při osvojování čtení, které se mohou týkat jeho přesnosti, rychlosti, plynulosti nebo porozumění textu. Podpora by měla odpovídat konkrétním potřebám dítěte a navazovat na to, co již zvládá. Užitečné je systematické procvičování vztahu mezi hláskami a písmeny, skládání slov, čtení přiměřeně náročných textů a ověřování porozumění. Vhodné mohou být také úpravy materiálů, například přehlednější text nebo vodicí proužek pro sledování řádku. 

Hra: Hláska a písmeno patří k sobě

Cíl: Upevnění vztahu mezi hláskou a písmenem.

Pomůcky: Kartičky s písmeny a obrázky známých slov.

Postup: Dítě vybere obrázek, pojmenuje jej a určí první hlásku. Poté hledá odpovídající písmeno. Například k obrázku míče přiřadí písmeno M. Následně lze pracovat také s poslední hláskou nebo s jednoduchými slovy.

Obměna: Dítě sestavuje slovo z jednotlivých písmen a následně jej přečte.

Doporučení: Pokud dítě zaměňuje hlásku a její písemnou podobu, je vhodné používat více smyslů – hlásku vyslovit, písmeno ukázat, obtáhnout a přiřadit k obrázku.

Hra: Slabikové domino

Cíl: Rozvoj skládání slabik do slov a čtení kratších slov.

Pomůcky: Kartičky se slabikami.

Postup: Dítě spojuje slabiky tak, aby vznikla smysluplná slova, například MA – MA, KO – LO nebo VO – DA. Po složení slovo přečte a přiřadí k němu obrázek, pokud je k dispozici.

Obměna: Starší žáci skládají delší slova nebo hledají několik slov začínajících stejnou slabikou.

Rozvíjené oblasti: Slabikování, dekódování slov, čtenářská přesnost a slovní zásoba.

Aktivita: Čtecí okénko

Cíl: Podpora orientace v textu a sledování řádku.

Pomůcky: Čtecí proužek, kartička s výřezem nebo papírové okénko.

Postup: Žák čte krátký text a proužkem zakrývá okolní řádky, aby se mohl soustředit na právě čtenou část. Po přečtení odstavce vlastními slovy sdělí, o čem text byl, nebo odpoví na jednoduchou otázku.

Obměna: Žák si v textu vyhledává předem určená slova nebo barevně označuje postavy, místa a důležité informace.

Důležité: Čtecí okénko je podpůrná pomůcka, nikoliv samostatná reedukace. Je třeba sledovat, zda konkrétnímu žákovi skutečně pomáhá.

Hra: Čtenářský detektiv

Cíl: Rozvoj porozumění čtenému textu a vyhledávání důležitých informací.

Pomůcky: Krátký text přiměřené obtížnosti a kartičky s otázkami.

Postup: Žák přečte krátký text nebo si jej vyslechne, pokud je to v dané situaci vhodné. Poté hledá odpovědi na otázky: Kdo v příběhu vystupuje? Kde se děj odehrává? Co se stalo? Proč postava něco udělala?

Obměna: Žák označuje v textu klíčová slova a podle nich sestaví stručné shrnutí.

Rozvíjené oblasti: Porozumění, práce s informacemi, slovní zásoba a čtenářské strategie.

3. DYSGRAFIE: Aktivity pro podporu psaní

Dysgrafie se může projevovat obtížemi v grafické stránce písemného projevu, například při utváření písmen, udržování jejich velikosti, rozestupů nebo plynulosti psaní. Psaní může být pro žáka pomalé, namáhavé a únavné. Podpora proto může zahrnovat přiměřené grafomotorické aktivity, nácvik tvorby písmen, vhodné psací potřeby, přehlednou úpravu pracovního listu a podle potřeby také omezení nadměrného opisování. 

Aktivita: Písmena z různých materiálů

Cíl: Upevnění tvaru písmen prostřednictvím více smyslů.

Pomůcky: Modelína, provázek, kartičky s písmeny, tabulka nebo tác s pískem.

Postup: Žák si vybere písmeno, prohlédne si jeho vzor a vytvoří jej z modelíny nebo provázku. Poté jej obtáhne prstem a nakonec zkusí napsat na papír. Pedagog upozorňuje na začátek tahu, směr a jednotlivé části písmena.

Obměna: Žák porovnává dvě podobná písmena a hledá, čím se liší.

Aktivita: Grafomotorická rozcvička

Cíl: Uvolnění ruky a příprava na psaní.

Pomůcky: Papír, tabule, pastelky nebo mazací tabulka.

Postup: Před psaním žák krátce kreslí oblouky, vlnovky, smyčky a přímé čáry. Pohyb může nejprve vyzkoušet ve vzduchu nebo na velké ploše a následně jej přenést na menší formát.

Doporučení: Dbejte na pohodlné sezení, oporu chodidel, přiměřený úchop a uvolnění ruky. Pokud dítě při psaní pociťuje bolest nebo výraznou únavu, je potřeba náročnost upravit a obtíže dále řešit.

Aktivita: Psaní s oporou

Cíl: Podpora čitelnosti a prostorového uspořádání písma.

Pomůcky: Sešit s vhodně zvýrazněnými linkami, předloha písmen, případně grafický organizér.

Postup: Žák nejprve napíše krátké slovo podle předlohy a následně si zkontroluje velikost písmen, jejich umístění na řádku a rozestupy. Lze využít kontrolní kartičku s jednoduchými body: „Sedí písmena na řádku?“ „Jsou mezi slovy mezery?“ „Je text čitelný?“

Obměna: Žák místo dlouhého opisu doplňuje chybějící slova do připraveného textu nebo píše kratší odpovědi, aby mohl věnovat více pozornosti kvalitě zápisu.

Aktivita: Nejdříve řekni, potom napiš

Cíl: Propojení ústního formulování myšlenek s písemným projevem.

Pomůcky: Obrázek, jednoduché téma nebo plán textu.

Postup: Žák nejprve ústně sdělí, co chce napsat. Společně s pedagogem si připraví několik klíčových slov nebo jednoduchou osnovu. Teprve potom zapíše krátký text. Podle potřeby může část textu nadiktovat nebo využít digitální nástroj, pokud to odpovídá stanoveným podpůrným opatřením.

Rozvíjené oblasti: Organizace myšlenek, písemný projev, slovní zásoba a plánování.

4. DYSORTOGRAFIE: Aktivity pro podporu pravopisu

Dysortografie se projevuje obtížemi při osvojování a používání pravopisných pravidel. Žák může zaměňovat písmena, vynechávat nebo přidávat části slov, chybovat v délkách samohlásek či v dalších pravopisných jevech. Vhodná podpora by měla vycházet z konkrétního typu chyb a zahrnovat cílený nácvik, přehledná pravidla, vizuální oporu a systematickou kontrolu textu. 

Hra: Délka rozhoduje

Cíl: Upevnění rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek.

Pomůcky: Kartičky s krátkými a dlouhými samohláskami, obrázky známých slov.

Postup: Žák vyslovuje slova a označuje, zda slyší krátkou, nebo dlouhou samohlásku. Může používat jednoduchý signál – například krátké tlesknutí pro krátkou samohlásku a delší pohyb ruky pro dlouhou. Následně slovo zapíše a zkontroluje správné označení délky.

Obměna: Žák třídí kartičky podle vybrané samohlásky a vytváří vlastní příklady.

Hra: Pravopisné domino

Cíl: Procvičování konkrétního pravopisného jevu.

Pomůcky: Kartičky se slovy nebo větami, ve kterých chybí procvičovaný jev.

Postup: Žák spojuje kartičky tak, aby vytvořil správné dvojice – například slovo s příslušným pravopisným pravidlem nebo větu s vhodným doplněním. Po každém tahu vysvětlí, podle jakého pravidla se rozhodoval.

Doporučení: V jedné aktivitě je vhodné zaměřit se na omezený počet jevů, aby žák nebyl zahlcen příliš mnoha pravidly současně.

Aktivita: Pravopisný detektiv

Cíl: Rozvoj schopnosti samostatně vyhledávat a opravovat chyby.

Pomůcky: Krátký text obsahující několik předem vybraných chyb.

Postup: Žák dostane krátký text a jeho úkolem je najít chyby v právě procvičované oblasti. Každou opravu označí a pokusí se vysvětlit, proč je správná. Následně text přepíše nebo opraví přímo v pracovním listu.

Obměna: Žák používá kontrolní seznam, například: „Zkontroloval jsem délku samohlásek.“ „Prověřil jsem vyjmenovaná slova.“ „Přečetl jsem si text ještě jednou.“

Aktivita: Diktát po krocích

Cíl: Snížení zátěže při psaní a rozvoj systematického pravopisného uvažování.

Pomůcky: Krátké věty nebo text odpovídající aktuálním schopnostem žáka.

Postup: Žák nejprve větu vyslechne, zopakuje ji a určí její význam. Poté ji zapíše po menších úsecích. Nakonec zkontroluje nejprve obsah a úplnost věty, následně vybraný pravopisný jev a nakonec interpunkci.

Důležité: Při reedukaci je vhodné hodnotit také postup a schopnost uplatnit pravidlo, nikoliv pouze počet chyb. Úprava hodnocení musí odpovídat potřebám žáka a pravidlům školy.

5. DYSKALKULIE: Aktivity pro podporu matematických dovedností

Dyskalkulie se může projevovat obtížemi v porozumění číslům a množství, osvojování početních operací, zapamatování matematických postupů nebo řešení slovních úloh. Užitečné je propojit čísla s konkrétními předměty, názornými modely a jazykovým vysvětlením. Při výuce matematických dovedností se doporučuje systematický postup, jasné matematické pojmy a přechod od konkrétních pomůcek k obrázkům a symbolům. 

Hra: Číslo a množství

Cíl: Upevnění vztahu mezi číslem a odpovídajícím množstvím.

Pomůcky: Kartičky s čísly, kostky, žetony nebo jiné předměty.

Postup: Žák vybere kartičku s číslem a vytvoří odpovídající množství předmětů. Poté počet zkontroluje a nahlas popíše, co udělal. Začínáme v rozsahu, který žák bezpečně zvládá, a postupně jej rozšiřujeme.

Obměna: Žák přiřazuje číslo k obrázku s odpovídajícím počtem předmětů nebo hledá dvě různá znázornění stejného množství.

Hra: Matematický obchod

Cíl: Rozvoj počítání, práce s penězi a řešení jednoduchých praktických úloh.

Pomůcky: Cenovky, hračky představující zboží, mince nebo jejich obrázky.

Postup: Žák nakupuje předměty podle cenovek. Nejprve pracuje s malými částkami a konkrétními mincemi. Následně počítá celkovou cenu nebo hledá, kolik mu zbývá. Pedagog využívá slovní doprovod a názorné příklady.

Obměna: Žák připraví nákupní seznam s omezeným rozpočtem a vybírá, co si může koupit.

Aktivita: Počítáme na číselné ose

Cíl: Upevnění posloupnosti čísel a porozumění sčítání a odčítání.

Pomůcky: Číselná osa na lavici nebo podlaze, kartičky s příklady.

Postup: Žák se posouvá po číselné ose podle zadání. Při příkladu 4 + 3 začíná na čísle 4 a postupuje o tři kroky vpřed. Při odčítání se pohybuje zpět. Po zvládnutí manipulace může přejít k obrázkovému znázornění a poté k samotnému zápisu příkladu.

Doporučení: Pomůcka má dítěti pomoci pochopit matematický vztah, nikoliv pouze mechanicky najít výsledek.

Aktivita: Slovní úloha v obrázcích

Cíl: Podpora porozumění matematickému zadání.

Pomůcky: Krátké slovní úlohy, obrázky a předměty k manipulaci.

Postup: Žák si úlohu nejprve vyslechne nebo přečte. Společně s pedagogem určí, co je známo a co má zjistit. Zadání znázorní obrázkem nebo předměty a teprve poté vytvoří početní příklad.

Obměna: Žák označí důležité číselné údaje, vlastními slovy zopakuje otázku a vysvětlí, proč zvolil danou operaci.

6. DYSPRAXIE: Aktivity pro plánování a koordinaci pohybů

Dyspraxie se může projevovat obtížemi při plánování, organizaci a provádění pohybů. Ve škole se mohou projevit například při oblékání, manipulaci s pomůckami, tělesné výchově, výtvarných činnostech nebo při organizaci více kroků činnosti. Podpora by měla být praktická, postupná a zaměřená na dovednosti, které dítě skutečně potřebuje. Dyspraxie je v odborných přehledech spojována s obtížemi v motorické koordinaci a provádění složitějších pohybových činností. 

Aktivita: Pohybová dráha krok za krokem

Cíl: Rozvoj koordinace pohybů, rovnováhy a plánování činnosti.

Pomůcky: Obruče, kužely, nízké překážky a podložky.

Postup: Pedagog připraví krátkou a bezpečnou dráhu. Nejprve dítěti ukáže jednotlivé kroky a nechá jej vyzkoušet každou část samostatně. Poté je dítě spojí do celého postupu. Podle potřeby může využít obrázkový plán.

Obměna: Dítě po dokončení dráhy samo popíše pořadí kroků nebo sestaví jednoduchou dráhu pro spolužáka.

Aktivita: Připravujeme školní pomůcky

Cíl: Podpora organizace, plánování a samostatnosti.

Pomůcky: Penál, sešity, učebnice a obrázkový seznam.

Postup: Žák připravuje pomůcky podle přehledného seznamu. Jednotlivé kroky jsou zobrazeny obrázkem nebo krátkou větou: „Vezmi sešit.“ „Vlož ho do tašky.“ „Zkontroluj penál.“ Po dokončení si žák seznam projde a označí hotové úkoly.

Rozvíjené oblasti: Plánování, pracovní postup, samostatnost a orientace v úkolech.

Hra: Stavíme podle návodu

Cíl: Rozvoj koordinace, prostorového vnímání a provádění činnosti v daném pořadí.

Pomůcky: Kostky nebo jednoduchá stavebnice a obrázkový návod.

Postup: Žák skládá stavbu podle předlohy. Začíná s malým počtem kroků a jednoduchou konstrukcí. Pedagog upozorňuje na pořadí jednotlivých úkonů a poskytuje čas na dokončení.

Obměna: Žák stavbu nejprve naplánuje podle obrázku a následně ověří, zda odpovídá předloze.

Důležité: Nejde o soutěž v rychlosti. Dítě potřebuje dostatek času, možnost opakování a přiměřenou podporu.

7. DYSPINXIE: Aktivity pro rozvoj kresebných dovedností

Dyspinxie se tradičně používá jako označení specifických obtíží v oblasti kresebných a výtvarných dovedností. Dítě může mít potíže s napodobováním tvarů, proporcemi, organizací kresby na ploše nebo s koordinací pohybů při kreslení. V praxi je vhodné zaměřit se na postupné osvojování kresby, práci s jednoduchými tvary a rozvoj jistoty při používání výtvarných pomůcek. Tento termín se v odborných přehledech uvádí mezi méně častými typy specifických poruch učení. 

Aktivita: Kreslíme z geometrických tvarů

Cíl: Rozvoj vnímání tvarů, prostorového uspořádání a kresby podle předlohy.

Pomůcky: Kartičky s kruhem, čtvercem, trojúhelníkem a obdélníkem, papír a pastelky.

Postup: Žák si vybere několik tvarů a sestaví z nich obrázek, například domek, auto nebo postavu. Nejprve může tvary skládat z vystřižených papírových částí, poté je obkreslit a nakonec nakreslit samostatně.

Obměna: Žák porovnává svůj obrázek s předlohou a vybírá jeden prvek, který chce doplnit nebo upravit.

Aktivita: Kresba po částech

Cíl: Rozvoj plánování kresby a organizace jednotlivých částí obrázku.

Pomůcky: Jednoduché obrazové předlohy.

Postup: Pedagog rozdělí kresbu na několik jednoduchých kroků. Při kreslení domu například nejprve vznikne čtverec, poté střecha, dveře a okna. Žák pracuje po jednotlivých částech a může si každý dokončený krok označit.

Doporučení: Oceňujte individuální pokrok, snahu a samostatné řešení. Výsledek by neměl být hodnocen pouze podle estetické kvality.

Aktivita: Dokresli obrázek

Cíl: Podpora zrakového vnímání, grafomotoriky a představivosti.

Pomůcky: Pracovní listy s nedokončenými tvary nebo jednoduchými obrázky.

Postup: Žák doplní chybějící části obrázku, například druhé kolo auta, okno domu nebo část zvířecího těla. Obtížnost se zvyšuje podle schopností dítěte.

Obměna: Žák z několika jednoduchých tvarů vytvoří vlastní obrázek a krátce jej popíše.

8. DYSMÚZIE: Aktivity pro rozvoj hudebního vnímání

Dysmúzie se tradičně používá pro označení specifických obtíží v oblasti hudebních schopností. Ty se mohou týkat například rozlišování melodie, rytmu nebo reprodukce hudebních motivů. Při práci s dítětem je vhodné sledovat, které konkrétní činnosti mu činí obtíže, a nabídnout mu přiměřenou podporu. Hudební aktivity by měly zůstat příležitostí ke společnému prožitku, nikoliv zdrojem stresu či srovnávání s ostatními. 

Hra: Rytmické ozvěny

Cíl: Rozvoj vnímání rytmu, sluchové pozornosti a reprodukce jednoduchých rytmických vzorců.

Pomůcky: Ruce, bubínek nebo rytmické nástroje.

Postup: Pedagog vytleská krátký rytmus a žák se jej pokusí zopakovat. Začíná se jedním až dvěma údery a postupně se přidávají další prvky. Rytmus lze znázornit také pomocí obrázků nebo barevných značek.

Obměna: Žák vytvoří vlastní rytmus a pedagog jej zopakuje.

Hra: Stejná, nebo jiná melodie?

Cíl: Rozvoj sluchového rozlišování melodických motivů.

Pomůcky: Jednoduchý hudební nástroj nebo krátké nahrávky.

Postup: Pedagog zahraje nebo zazpívá dva velmi krátké motivy. Žák rozhodne, zda jsou stejné, nebo odlišné. Zpočátku by se měly motivy výrazně lišit, aby dítě mělo možnost rozdíl bezpečně rozpoznat.

Obměna: Žák vybírá z obrázků ten, který odpovídá slyšenému zvuku, nebo určuje, zda melodie stoupá či klesá.

Aktivita: Hudební příběh

Cíl: Propojení sluchového vnímání, rytmu, pohybu a jazykového vyjadřování.

Pomůcky: Jednoduché hudební nástroje nebo předem vybrané zvukové ukázky.

Postup: Pedagog vypráví krátký příběh, který doprovází zvuky. Déšť může znázornit jemné ťukání, kroky bubnování a vítr šustění papíru. Žáci vybírají vhodný zvuk a v závěru popisují, co se v příběhu odehrálo.

Doporučení: Dítě může místo zpěvu nebo přesné reprodukce melodie pracovat s rytmem, zvukem, pohybem nebo výběrem vhodného nástroje. Cílem je podpořit účast a rozvoj konkrétních dovedností, nikoliv vyžadovat jednotný výkon.

9. JAK UPRAVOVAT AKTIVITY PODLE POTŘEB ŽÁKA

Dva žáci se stejnou diagnózou mohou potřebovat odlišný způsob podpory. Proto je vhodné sledovat nejen to, zda žák úkol zvládl, ale také jakým způsobem k výsledku dospěl, kolik pomoci potřeboval a zda se jeho dovednosti postupně zlepšují.

Při přípravě aktivit se osvědčuje několik zásad:

• Rozdělit složitý úkol na menší kroky. Žák lépe porozumí tomu, co má udělat, a snáze sleduje vlastní postup.
• Využívat názorné pomůcky. Obrázky, barevné značky, číselné osy, předlohy a konkrétní předměty mohou zpřístupnit úkol, který by byl při pouhém slovním vysvětlení příliš obtížný.
• Procvičovat krátce a pravidelně. Délka aktivity by měla odpovídat věku, pozornosti a únavě dítěte.
• Poskytovat zpětnou vazbu zaměřenou na postup. Užitečné je ocenit, co se dítěti podařilo a jakou strategii použilo.
• Omezovat zbytečnou zátěž. Pokud je cílem ověřit znalosti z přírodovědy, nemusí být vždy nezbytné, aby žák napsal dlouhou odpověď rukou, pokud právě psaní představuje jeho hlavní obtíž.
• Umožnit vhodné kompenzační pomůcky. Podle potřeb žáka lze využít přehledy pravidel, číselnou osu, předtištěné zápisy, digitální nástroje nebo více času.
• Spolupracovat s rodinou a školským poradenským zařízením. Podpora by měla navazovat na doporučení odborníků a na konkrétní vzdělávací potřeby žáka.

Uvedené zásady odpovídají obecným doporučením pro podporu žáků s obtížemi ve čtení, psaní a matematice, která zdůrazňují přehledné instrukce, názornost, systematický nácvik a přizpůsobení výuky individuálním potřebám. 

10. PŘÍKLADY PROPOJENÍ AKTIVIT DO KRÁTKÉHO PODPŮRNÉHO BLOKU 

Pedagog může připravit například dvacetiminutový blok, který kombinuje několik činností. Jeho obsah je vhodné upravit podle konkrétních potřeb dítěte.

1. Úvodní hra – 3 minuty: Krátké rytmické nebo pohybové cvičení pro aktivaci pozornosti.
2. Hlavní aktivita – 7 minut: Cílený nácvik konkrétní dovednosti, například skládání slabik, grafomotorický prvek nebo práce s množstvím.
3. Praktické využití – 5 minut: Přenos dovednosti do krátkého úkolu, například přečtení slova, zápis věty nebo řešení matematické situace.
4. Závěrečné opakování – 3 minuty: Žák zopakuje, co procvičoval, a vybere, co se mu dařilo.
5. Rezerva – 2 minuty: Prostor pro dokončení úkolu nebo krátkou přestávku podle aktuální potřeby.

Tento časový rozvrh je pouze příkladem, nikoliv univerzálním doporučením. Některé děti potřebují kratší aktivity a častější přestávky, jiné zvládnou delší soustředěnou práci.

ZÁVĚR

Podpora dětí s rizikem specifických poruch učení i žáků s již diagnostikovanými obtížemi vyžaduje systematický, individuální a citlivý přístup. V předškolním věku je vhodné rozvíjet základní schopnosti prostřednictvím hry, pohybu, manipulace s předměty a komunikace. Na základní škole je důležité navazovat cílenými aktivitami, které odpovídají konkrétním obtížím žáka v oblasti čtení, psaní, pravopisu, matematiky, motorické koordinace, kresby nebo hudebního vnímání.

Praktické hry mají největší smysl tehdy, pokud jsou promyšleně zařazeny do vzdělávacího procesu, mají jasný cíl a pedagog sleduje, zda dítěti skutečně pomáhají. Neměly by být používány jako univerzální náhrada odborné reedukace, ale jako součást širší podpory, která zohledňuje silné stránky dítěte, jeho individuální potřeby i doporučení odborníků.

Zásadní je také vytvářet prostředí, ve kterém dítě může zažívat úspěch, klást otázky, dělat chyby a učit se vlastním tempem. Specifické poruchy učení nevypovídají o celkové inteligenci dítěte ani o jeho snaze. Při vhodně nastavené podpoře může dítě rozvíjet své schopnosti, postupně si osvojovat účinné strategie a nacházet způsoby, jak překonávat obtíže při vzdělávání.

POUŽITÁ LITERATURA

ZELINKOVÁ, Olga, 1994. Poruchy učení. Praha: Portál. ISBN 80-7178-038-3.

PRAKTICKÉ NÁMĚTY – z praxe autorky 

Šárka Smitková

---

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.

---

Přidejte se do FB skupinu, vytvořené speciálně pro vás

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz