Dítě s dyslexií napříč předměty

Když se řekne dyslexie, většina lidí si automaticky vybaví problémy dětí při čtení v hodinách českého jazyka. Dítě čte pomaleji, zaměňuje písmena, obtížněji se orientuje v textu nebo potřebuje více času. Jenže dyslexie se rozhodně nepromítá pouze do hodin českého jazyka. Obtíže spojené se čtením a zpracováním psaného textu se mohou projevit prakticky ve všech vyučovacích předmětech.

Žák s dyslexií může velmi dobře rozumět probíranému učivu, být bystrý, zvídavý a mít dobré logické myšlení, přesto může ve škole opakovaně narážet na překážky. Někdy nerozumí delšímu a složitě formulovanému zadání. Jindy nestihne přečíst text v testu. Může se ztratit v pracovním listu, přeskočit řádek nebo chybně opsat údaj z tabule. Výsledkem pak bývá horší známka, přestože samotné učivo dítěti problém nedělá. Právě proto je důležité dívat se na dyslexii jako na obtíž, která může ovlivňovat fungování žáka napříč celým školním dnem.

Matematika

Dyslexie se v matematice často neprojevuje tím, že by dítě neumělo počítat. Problém může vzniknout ve chvíli, kdy má přečíst zadání, zorientovat se v údajích nebo postupovat podle několika instrukcí za sebou. Přestože se matematika na první pohled může zdát jako předmět, který se čtením příliš nesouvisí, ve skutečnosti je plná textu, informací, které musí žák správně pochopit a propojit.

Typickým příkladem jsou slovní úlohy. Dítě může výborně ovládat početní postup, ale kvůli pomalejšímu čtení nebo obtížím s porozuměním delšímu textu se v zadání snadno ztratí. Přehlédne důležitý údaj, zamění jejich pořadí nebo neví, která informace je pro výpočet podstatná. Výsledná chyba pak může vypadat jako nepochopení matematiky.

Pomoci může rozdělení zadání na menší kroky, zvýraznění klíčových údajů, možnost přečíst si text vícekrát nebo jeho přečtení nahlas učitelem.

Přírodovědné předměty

Přírodopis, fyzika, chemie nebo zeměpis bývají pro žáky s dyslexií náročné především množstvím nových termínů. Dítě se může setkávat se slovy, která jsou dlouhá, málo známá a někdy si jsou navzájem velmi podobná.

Velkou pomocí může být propojení pojmů s obrázky, schématy, mapami nebo praktickými ukázkami. Pokud například žák v přírodopisu probírá části rostliny, nemusí se učit pouze seznam slov. Může pracovat s obrázkem, barevně označovat jednotlivé části nebo používat kartičky s pojmem a ilustrací.

Podobně lze v zeměpisu využívat mapy, v chemii přehledné tabulky a ve fyzice schémata či názorné pokusy. Čím více různých cest k informaci žák dostane, tím menší tlak je kladen pouze na čtení.

Cizí jazyky

Pro některé děti s dyslexií bývá velmi náročná výuka cizích jazyků. Učí se totiž nejen nový význam slov, ale také odlišnou psanou a zvukovou podobu.

Velmi důležité je proto pracovat se slovní zásobou více způsoby. Nové slovo může dítě vidět napsané, slyšet jeho výslovnost, vyslovit ho samo, spojit ho s obrázkem a použít ve větě. Mechanické opisování deseti slovíček několikrát za sebou bývá často méně účinné než pestrá práce s menším množstvím.

Pomoci mohou také audionahrávky, kartičky, obrázkové slovníky nebo digitální aplikace, které propojují text se zvukem.

Učitel by měl také rozlišovat, zda právě hodnotí znalost slovní zásoby, porozumění, výslovnost nebo pravopis. Jedna obtíž by neměla automaticky snižovat výkon ve všech ostatních oblastech.

Dějepis

Také dějepis může být pro žáka s dyslexií obtížný, zejména pokud se učivo opírá především o dlouhé texty, množství dat a jmen.

Dítě může historickému období velmi dobře rozumět, ale při čtení několika stran učebnice mu unikají souvislosti. V takové situaci může pomoci časová osa, stručný přehled hlavních událostí nebo práce s klíčovými pojmy.

Učitel může nabídnout několik bodů, které by měl žák po prostudování tématu znát. Tím mu zároveň ukáže, které informace jsou podstatné a které jsou spíše doplňující.

Čtení zadání není totéž jako znalost učiva

Jedním z nejčastějších problémů napříč předměty bývá samotná formulace zadání. Představme si test, ve kterém žák dostane několik úkolů s dlouhými instrukcemi. Než dítě s dyslexií pochopí, co se po něm vlastně chce, spolužáci už mohou mít část hotovou.

Proto se vyplatí zadání formulovat stručně a jednoznačně. Pomoci může také rozdělení úkolu do několika bodů:

Taková úprava může výrazně zvýšit samostatnost žáka. Užitečné je také ověřit, zda žák zadání skutečně pochopil. Místo otázky „Rozumíš?“ může být účinnější požádat ho, aby vlastními slovy řekl, co má udělat. Často tak rychle zjistíte, zda problém spočívá v neznalosti učiva, nebo pouze v nepochopení instrukce.

Pomoc nemusí být nápadná

Podpora dítěte s dyslexií nemusí znamenat, že učitel připravuje úplně jinou výuku. Mnoho opatření může být užitečných pro celou třídu. Přehledné pracovní listy, jasně strukturované zadání, zvýraznění klíčových informací, využívání obrázků, schémat nebo krátkých bodových zápisů pomáhá nejen žákům se specifickými poruchami učení.

Učitel také nemusí dítě při každém úkolu veřejně upozorňovat, že dostává nějakou úlevu. Pokud například potřebuje delší čas, lze situaci vyřešit přirozeně a diskrétně. Důležité je, aby dítě podporu nevnímalo jako vlastní neschopnost.

Shrnutí a tipy do výuky

• Formulujte zadání stručně a jednoznačně. Dlouhé instrukce rozdělte do kratších kroků.
• Zvýrazňujte klíčové informace. Podtrhněte důležité pojmy, údaje, otázky nebo instrukce.
• Ověřujte porozumění. Nechte žáka vlastními slovy říct, co má udělat.
• Dopřejte více času na práci s textem. Pomalejší čtení neznamená menší znalosti.
• Pokud čtení není cílem úlohy, umožněte zadání přečíst nahlas.
• Omezujte zbytečné opisování z tabule. Využijte předtištěné zápisy, elektronické materiály nebo doplňovací pracovní listy.
• Používejte více forem předávání informací. Kombinujte text s obrázky, schématy, mapami, tabulkami, videi, zvukem nebo praktickou ukázkou.
• Pracujte s menším množstvím informací najednou. Dlouhé texty a velké celky rozdělujte.
• U nových pojmů propojujte slovo s významem. Pomáhají obrázky, konkrétní příklady, kartičky nebo zvuková podoba slova.
• Snižujte množství mechanické práce tam, kde neověřuje cílovou dovednost.
• Nabízejte různé možnosti, jak znalost prokázat. Někdy může být vhodnější ústní odpověď, schéma nebo praktická ukázka než dlouhý písemný text.
• Vytvářejte přehledné pracovní materiály. Dostatek prostoru, jasné členění a nepřeplněná stránka usnadňují orientaci.
• Podporu poskytujte diskrétně. Žák nemusí být při každé úpravě veřejně označován jako ten, kdo potřebuje pomoc.
• Rozlišujte mezi chybou ve znalosti a chybou při čtení nebo přepisu.
• Před hodnocením si položte otázku, co danou úlohou skutečně ověřujete.

Dítě s dyslexií nepotřebuje jednodušší výuku

Dyslexie totiž není problémem pouze hodin českého jazyka. Čtení prostupuje prakticky celým školním dnem od zadání matematické úlohy přes práci s mapou až po test z přírodopisu.

Pokud si tuto skutečnost uvědomíme, můžeme pomocí drobných změn odstranit překážky, které dítě zbytečně brzdí. Nejde o snižování nároků ani o zvýhodňování. Jde o to, aby známka co nejvíce vypovídala o tom, co žák skutečně umí.

Mgr. Iva Strejčková

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.

Přidejte se do FB skupinu, vytvořené speciálně pro vás

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz