Překvapivá fakta o hypersenzitivitě

Ilustrace s postavičkou Eďáčka z webu Eduall a nápisem „Překvapivá fakta o hypersenzitivitě – Co vysoce citlivé děti opravdu (ne)potřebují?“. Barevný obrázek s motivy emocí, přemýšlení a přírody.
Hypersenzitivita u dětí – překvapivá fakta a tipy pro pedagogy a rodiče

O hypersenzitivitě se stále obecně neví dost, i přestože se týká 20 až 30 % lidí, tedy i dětí, které máte ve třídě. Když už se o ní mluví, stále se objevují nálepky nebo konotace, činící z vysoké citlivosti slabost, nebo minimálně překážku plnohodnotného života. V dnešním článku si v rychlosti zopakujeme, co hypersenzitivita je, ale hlavně si ji uvedeme v kontextu, díky němuž jasně vyplynou i značné výhody, které ukrývá.

Co to hypersenzitivita je?

Jedná se o vysoce citlivou nervovou soustavu. Lidé s ní silněji prožívají a reagují na vnější i vnitřní podněty. Přemýšlí o všem hodně do hloubky, na události se rádi připravují, nemají v oblibě nečekané změny a hůře snášejí nenaplněné potřeby či nepohodlí. Mají ale často také nevšední talenty, originální myšlení a silné morální cítění.

Co o ní možná nevíte?

Role v evoluci

Právě lidé, kteří vnímají svět jinak, mohli lidstvo posouvat kupředu. Výzkumy naznačují, že vysoká citlivost představuje evolučně zachovanou strategii, díky níž část populace zpracovává podněty do větší hloubky, všímá si jemných souvislostí a více zvažuje důsledky. Takoví lidé mohli přispívat k objevům, inovacím i novým způsobům, jak se přizpůsobit měnícímu se světu.

Spojení s přírodou

Studie dokazují, že lidé s HSP jsou silněji propojení s divokou přírodou (nikoliv s domácími mazlíčky, tam je úroveň podobná jako u lidí s nižším prahem citlivosti). Přírodu cítí, prožívají a rozumí jí. Tato část populace je obzvlášť důležitá v době, kdy nás čekají větší environmentální výzvy než kdy dřív a je třeba životní prostředí bezpodmínečně chránit.

Nesnese morální rozpor

Zajímá vás, kde se v lidech bere odvaha se postavit zlu? Zachovat se správně i přes nebezpečí a nepřízeň osudu? I tady můžeme hledat vysokou citlivost, která přináší silné morální cítění, potřebu udělat správnou věc a také neschopnost spolknout rozpory, žít sám se sebou při vědomí, že si zakrývám oči a mlčím tváří v tvář zlu a nespravedlnosti.

Citlivost si nevybírá

Proto HSP prožívají intenzivně jak nepříjemné podněty a zážitky, tak i umění a pozitivní emoce. Dokonce natolik, že i z vítaných a příjemných událostí může u nich snadno dojít k přehlcení. Proto platí, že i když se děti na něco těší, měli bychom brát v potaz jejich kapacitu a počítat s tím, že se mohou přepálit.

Snadno se vybije, ale i nabije

U vysoce citlivých dochází při vystavení nadměrné stimulaci k přehlcení. Projevuje se fyzickou i emoční tenzí, která se v případě další kumulace tlaku promění v meltdown, čili zhroucení, které nemusí být v tu chvíli pro okolí pochopitelné. Tato křivka se ale nepohybuje pouze jedním směrem. Pokud se učíme napětí zachytit, tak díky silnému prožívání pozitivních stimulů lze poměrně snadno znovu načerpat energii a obnovit vnitřní rovnováhu.

Radar

HSP mají v sobě zabudovaný extra jemný senzor na to, co se děje. Jde o změny v okolí, nuance v rozhovorech, pocity ostatních, skryté významy. Často také o rozhovorech a událostech přemýšlí i dlouho poté, co skončí a analyzují vše, co udělali oni i ostatní. Každý výrok berou dost vážně a chtějí být se všemi zadobře.  Vysoce citlivý člověk všechno vnímá a honí se mu hlavou možné interpretace i to, jak na jednotlivé scénáře reagovat. Proto jsou dobří diplomaté, ale někdy také katastrofisté.

Mohou jim vadit zvláštní věci

Například škrtící ponožky, kontakt kůže s určitými materiály, specifické zvuky jako cvakání, pískání, nebo i mlaskání, stejně jako určité struktury v jídle. Nitky, pastovitost, slizovitost aj. Není to žádná zpovykanost, ale senzorická citlivost.

Chodí brzy spát

Hodně vysoce citlivých nerado ponocuje a potřebuje opravdu poctivou porci klidného spánku. Bez toho se druhý den cítí silně nekomfortně a jejich kapacita se vyčerpá mnohem dříve. Proto také mohou mít problémy s cestováním. Uvolnit se a vyspat v neznámém prostředí je pro ně často těžké.

Co vysoce citlivé děti nepotřebují?

Nálepkovat je jako divné a odlišné

V moderním pohledu psychologie není neurodiverzita nějakou chybou ve vývoji, odchylkou od jediné správné normy. Naopak se prosazuje pohled na svět jako pestré místo. Učíme se používat nástroje, jak se posílit v oblastech, kde to při svém nastavení potřebujeme, ale také těžit z výhod a silných stránek, které máme k dispozici.

Pokládat je za slabé

Vysoce citlivé děti nejsou slabé, vysoká citlivost není nevýhoda. Jde zkrátka o specifický model fungování, který má své zákonitosti a při jejich pochopení je vše naprosto v pořádku. Proto nepotřebují nadměrnou ochranu, ani vyšlapávání cestičky. Také se nevyplatí jim ve všem ustupovat. Nepřejeme si udržovat citlivé děti v nerealistické bublině. Potřebujeme je naučit žít a prospívat v tomto světě.

Nutit je zatnout zuby

Citliví lidé potřebují posilovat odolnost. Nikoliv ale formou „zatni zuby”. Tato vojenská výchova tradičního stylu je dovede jen k nepřijetí sebe sama, potlačování svých potřeb a pocitů. Co potom můžeme čekat? Závislosti, únikové strategie, duševní nepohodu nebo neduhy. Odolnost se posiluje přes vlastní vůli, motivaci a sebevědomí. Ne přes odmítání.

WEBINÁŘE EDUALL NA TÉMA
Psychické a emocionální zdraví dětí

Co jim naopak pomůže?

Rutina

Rutina a opora v jasně daném řádu prospívá všem dětem. Těm hypersenzitivním poskytuje potřebný pocit přehlednosti, kontroly a bezpečí. Z takového rámce je pak pro ně snadnější vystupovat do diskomfortních situací, když vědí, že se opět vrátí do svého známého a předvídatelného života, kde mohou dočerpat síly.

Porozumění

A tím nemyslím jen porozumění a akceptaci dospělého, ale rovněž porozumění sám sobě. Pochopení, jak fungují, co potřebují a na co si dávat pozor. Jde zejména o dosycování potřeb a nutnost se nepřepínat, dělat si pravidelně během dne pauzy. Umět rozpoznat vzrůstající napětí a vědět, co pro sebe mohou v danou chvíli udělat. Osvojit si jednoduché techniky zvládání náročných situací, emoční regulace a uvolnění. Doporučuji copingové dovednosti a dechové relaxační techniky (ty si můžete nacvičit s dětmi pomocí hravých dechových karet, co jsem pro vás vytvořila).

Hranice

Vysoce citlivé děti potřebují posilovat schopnost vymezování vlastních hranic. A to jak těch tělesných, tak hranic potřeb, i těch vztahových. Uvědomit si, jaké podmínky jim vyhovují a jaké škodí a hranice si hlídat i přesto, že na to někdo reaguje nevůlí a dítě může mít obavy, že se setká s nepochopením a odmítnutím. To je velká výzva.

Podpora

Být vysoce citlivý je někdy náročné. Dítě může být citlivé na konflikty v kolektivu, mít nízké sebevědomí, bát se zkoušet nové věci nebo trpět přehnanou sebekritikou. Ideální je přijímající přístup s pevným ujišťováním, že dítěti důvěřujete a může si věřit i ono samo. Učte je stavět se k problémům čelem a nevyhýbat se jim, praktikovat duševní hygienu. Zároveň je podporujte v silných stránkách, které jim pomohou pochybnosti překonávat a cítit se silně a úspěšně.

Kniha k tomuto tématu:

BAKONYI SELINGEROVÁ, Ludmila. Citlivé dítě: laskavý průvodce pro rodiče a učitele. 1. vydání. Praha: Cosmopolis, 2026. 317 stran. ISBN 978-80-271-6032-7.

Ludmila Bakonyi Selingerová

Autorka více než 20 publikací pro děti a o dětech, předškolní pedagog, redaktorka a dvojnásobná maminka.


Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.

Nabídka Eduall webinářů pro učitele a rodiče zaměřená na inkluzi, práci s dětmi s specifickými potřebami, a další pedagogická témata.
Eduall Klub – platforma pro pedagogy s přístupem k odborným webinářům a materiálům

Ludmila Bakonyi Selingerová
Pohádková Lída - spisovatelka s 18 vydanými tituly pro děti, předškolní pedagog, redaktorka a dvojnásobná maminka. Věřím, že pohádky jsou nejlepší způsob péče o duši a srdce dětí. Moje knihy jsou plné fantazie, magie a dobrodružství, které děti vtáhnou do světa příběhů a jemného učení. Psaní a vymýšlení příběhů mě bavilo od dětství. Začala jsem s ním dokonce v předškolním věku. Někdo chtěl být popelářem, jiný doktorem a já jsem si přála koupit chajdu u řeky, natáhnout si u ní síťovku mezi stromy a v ní psát příběhy… Od dětských přání uběhlo hodně vody, ale láska k psaní mi zůstala.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *