Odměny, tabule a vizualizace v MŠ a ZŠ

Odměny v podobě samolepek, motivační tabule, razítka se smajlíky, hvězdičky nebo obrázkové piktogramy znázorňující denní režim patří ve školkách i školách k běžným pomůckám. Pomáhají dětem usnadnit orientaci v různých částech dne, dokončovat úkoly a lépe chápat, co se od nich očekává. Jejich účinek ale záleží převážně na tom, jak přehledně jsou nastavené. To, co jednomu dítěti pomůže, může u jiného vyvolat stres nebo pocit, že selhává.

Hlavním smyslem těchto pomůcek je podpora dítěte v samostatnosti a jeho postupném rozvíjení dovedností.

Proč děti potřebují, aby vše bylo přehledné a jasné?

Mnoho náročných situací nevzniká proto, že dítě by snad nechtělo spolupracovat, ale často je to z důvodu, že vlastně samo neví, co přesně se od něj očekává, jak dlouho bude daná činnost trvat a co bude po ní následovat. Například naše pokyny typu „chovej se hezky“ jsou pro děti příliš obecné. Děti potřebují konkrétně slyšet: „Počkej, až spolužák domluví,“ nebo „Ruce nech u sebe.“ Podobně místo „ukliď si“, může pomoci rozdělení činnosti na několik dílčích kroků.

Právě zde hrají velkou roli vizualizační systémy. Obrázek, piktogram nebo krátký seznam funguje pro děti lépe než mluvený pokyn. Dítě se k piktogramu může vrátit a postupně se podle něj řídit bez neustálé pomoci dospělého.

Vizualizace pomáhají celé třídě

Vizuální podpora není určena pouze dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Přehledný režim dne, obrázkový návod nebo jednoduchý seznam jednotlivých kroků pro daný úkol mohou prospět celé skupině.

V mateřské škole může dětem pomoci řada po sobě jdoucích obrázků znázorňující postup při oblékání. Na základní škole může mít žák na lavici postup: „Otevři sešit, napiš datum, dvakrát si přečti zadání, vypracuj úkol, zkontroluj práci, odevzdej učiteli.“

Vizualizace by měla být jednoduchá, srozumitelná, aby bylo snadné ji v praxi používat. Nestačí ji pouze vyvěsit na zeď ve třídě s tím, že ji budou žáci sami od sebe umět správně použít. Pedagog by měl dětem ukázat, jak se podle této pomůcky orientovat a pravidelně se k ní vracet. Jedině takhle docílí toho, že pomůcka bude správně a pravidelně využívána. Cílem je podpořit samostatnost dítěte, nikoliv vytvořit závislost na této pomůcce.

Odměny? pomoc, nebo úplatek?

Odměny mohou být užitečné, pokud jsou nastavené předem a dítě přesně ví, za co je získá. Problém nastává tehdy, když se používají až během náročné situace například větou: „Když přestaneš křičet, dostaneš bonbon.“ Dítě se tak může naučit, že nežádoucí chování vede k vyjednávání.

Vhodnější je předem domluvený cíl: „Když po svačině uklidíš své místo podle obrázku, získáš bod.“

Odměna nemusí být materiální. Může jí být pochvala, možnost vybrat hru, role třídního pomocníka, krátká pauza nebo výběr písničky. Velkou hodnotu má také pozornost pedagoga a ocenění konkrétního pokroku. Získání role třídního pomocníka je obzvláště u malých dětí velmi oblíbená.

Rizika tabule se získanými body

Vyvěšená tabule s body, smajlíky nebo barevnými značkami může snadno vést k porovnávání dětí. Pokud jedno dítě opakovaně získává málo bodů nebo zůstává neustále pozadu, může si začít připadat jako nešikovné a hloupé, čehož rozhodně nechceme docílit.

Ne úplně vhodný přístup může být odebírání již získaných bodů. Dítě může mít pocit, že jeden neúspěch znehodnotil veškerou předchozí snahu. U dětí s obtížemi v pozornosti nebo seberegulaci bývá účinnější hodnotit kratší úseky a nabízet možnost nového začátku.

Lepší volbou je individuální a diskrétní tabulka, kterou dítě používá společně s pedagogem. Není nutné, aby ostatní věděli, jakého cíle se snaží dosáhnout a jak se mu při tom daří.

Jak nastavit funkční systém

Cíl musí být konkrétní a pozorovatelný. Místo „bude se chovat slušně“ je vhodnější například:

• při ranním kruhu zůstanu na svém místě,
• po zazvonění si připravím pomůcky,
• dokončím první tři příklady,
• pomoc požádám slovy.

Cíl musí být dosažitelný. Pro některé dítě je úspěchem zvládnout celou vyučovací hodinu, pro jiné deset minut. Pokud dítě opakovaně odměnu nezíská, nemusí to vždy znamenat, že by bylo líné nebo neposlušné. Pravděpodobně je systém příliš náročný, nejasný nebo pro dítě málo motivující.

Čím je dítě mladší, tím dříve by měla odměna po splnění úkolu následovat. Malé dítě jen těžko motivuje příslib odměny na konci týdne.

Pochvala, která dítě něco naučí

Obecná pochvala „šikulka“ dítě potěší, ale neříká mu, co přesně udělalo správně. Účinnější je popisná pochvala:

• „Počkal jsi, až spolužák domluví.“
• „Připravil sis pomůcky bez připomínání.“
• „I když tě úkol nebavil, dokázal ses k němu vrátit.“

Taková zpětná vazba pomáhá dítěti pochopit, jaké chování může příště zopakovat. Oceňovat bychom měli nejen výsledek, ale také snahu, zvolenou strategii a postupné zlepšení.

Jednoduchá tabule „co teď, co po tom?“

Velmi účinnou pomůckou je tabule s informací o tom, co se děje teď a co bude následovat. Tento systém často pomáhá dětem, které odmítají méně oblíbené činnosti nebo obtížně přecházejí mezi aktivitami.

Například:

„Nejdřív pracovní list, potom stavebnice.“

„Nejdřív boty, potom zahrada.“

„Nejdřív pět příkladů, potom krátká pauza.“

Nejde o výhrůžku, ale o přehledné znázornění toho, co se právě děje a co bude následovat.

Kdy odměny nestačí?

Odměny nemohou nahradit mezilidský vztah, pocit bezpečí ani výuku potřebných dovedností. Pokud dítě křičí, utíká nebo odmítá práci, je nutné hledat příčinu. Může být unavené, přetížené, nerozumět zadání nebo se bát neúspěchu.

Dítě také nelze odměňovat za dovednost, kterou se ještě nenaučilo. Pokud neumí zvládat silné emoce, samotné body za „klidné chování“ mu nepomohou. Nejprve se musí naučit, jak požádat o přestávku, použít uklidňovací strategii nebo si říct o pomoc.

Co skutečně funguje

Nejlépe funguje kombinace jasných očekávání, jednoduché vizuální podpory, konkrétní pochvaly a realistických cílů. Dítě by mělo vědět, co má dělat a co může udělat, když situaci nezvládá.

Účinné bývají krátké a dosažitelné cíle, pozitivně formulovaná pravidla, individuální systémy, možnost opravy a pravidelné vyhodnocování pokroku.

Naopak méně funguje veřejné porovnávání, odebírání bodů, složité tabulky a cíle, kterých dítě opakovaně nedokáže dosáhnout.

Pedagog by se měl vždy ptát: Rozumí dítě tomu, co se od něj očekává? Je cíl dosažitelný? Učíme ho potřebnou dovednost?

Když mají děti jasno v tom, co se děje teď a co přijde potom, svět je pro ně mnohem srozumitelnější a zvládnutelnější. Jednoduché vizualizace, konkrétní pokyny a dosažitelné cíle jim pomáhají orientovat se v každodenních situacích a postupně si budovat samostatnost. Odměny mohou být užitečným nástrojem, pokud podporují skutečný pokrok a nevytvářejí tlak nebo porovnávání.

Mgr. Iva Strejčková

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.

Přidejte se do FB skupinu, vytvořené speciálně pro vás

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz