Reflexe učitele: krátké techniky, jak vyhodnotit den a zlepšit výuku

Každý učitel chce, aby jeho výuka byla co nejefektivnější a aby se žáci během hodin nejen učili, ale také byli aktivní a motivovaní. Ne vždy se nám však podaří vše podle našich představ. Některé námi připravené aktivity fungují lépe, jiné méně, někdy se nepodaří udržet pozornost třídy nebo nezbývá čas na závěrečné shrnutí. To vše je běžnou součástí pedagogické praxe, důležité ale je, co s těmito situacemi uděláme dále.

Právě zde hraje významnou roli reflexe. Nejde o zdlouhavé hodnocení ani hledání vlastních chyb, ale o krátké zastavení nad tím, co se během výuky odehrálo. Díky pravidelné reflexi může učitel lépe porozumět tomu, proč některé postupy fungují, zatímco jiné postupy se úplně neosvědčí. Postupem času si tak pedagog vytváří vlastní osvědčené strategie, které vedou ke kvalitnější výuce i větší jistotě při práci.

Někdy se můžeme podvědomě sebereflexi vyhýbat, protože nám může být nepříjemné přiznat si chyby, nejistoty nebo nefunkční postupy, které jsme si během let pedagogické praxe zvykli používat. Učitelé také často pracují pod velkým tlakem a nemají prostor ani energii zastavit se a kriticky zhodnotit vlastní práci. Pokud se reflexi přestaneme vyhýbat a najdeme si na ni trochu času, může nám pomoci s profesním i osobním růstem.

Dobrou zprávou pro nás všechny je, že reflexe nemusí zabrat spoustu času. Často stačí položit si několik jednoduchých otázek, které pomohou zachytit nejdůležitější postřehy z naší výuky.  V tomto článku si představíme několik praktických technik, které lze snadno zařadit do každodenní pedagogické praxe.

Není potřeba hodnotit každou minutu výuky

Když se řekne reflexe, mnoho učitelů si pod tím představí, že bude potřeba zanalyzovat podrobně celou vyučovací hodinu. Takový přístup ale bývá zbytečně náročný, časově i psychicky, a ve výsledku vede k tomu, že sebereflexi raději odložíme na někdy příště „až bude čas“, který ale většinou stejně nikdy nepřijde. Ve skutečnosti bývá mnohem přínosnější zaměřit se jen na několik klíčových okamžiků.

Můžeme si zkusit například vybavit, kdy byli žáci v našich hodinách nejvíce zapojeni do práce a zamyslet se nad tím, co jejich aktivitu podpořilo. Byla to konkrétní metoda, forma práce nebo způsob, jakým bylo zadání formulováno? Stejně užitečné je zamyslet se nad tím, kdy pozornost žáků začala klesat nebo kdy se objevily největší obtíže. Nejde o to zkritizovat svou pedagogickou praxi, najít viníka, ale jde o to najít souvislosti.

Velkou chybou bývá také to, že se při reflexi soustředíme téměř výhradně na to, co se nepovedlo. Lidský mozek má přirozenou tendenci věnovat negativním zkušenostem větší pozornost než těm pozitivním. Výsledkem těchto reflexí pak může být zoufalý pedagog, který nabyde dojmu, že se hodina vůbec nevydařila, přestože většina aktivit fungovala dobře.

Proto se vyplatí zaměřit nejen na to, co bychom chtěli příště udělat jinak, ale také na situace, které se během výuky skutečně podařily. Učitelé mají často tendenci věnovat mnohem více pozornosti tomu, co nevyšlo podle plánu, zatímco úspěšné momenty berou jako samozřejmost. Pokud se nám například podařilo žáky zaujmout novou metodou, ve třídě se rozvinula přínosná diskuse nebo byli žáci po většinu hodiny aktivně zapojeni, stojí za to zamyslet se nad tím, proč tomu tak bylo? Bylo to vhodně zvolené téma, forma práce, způsob kladení otázek nebo atmosféra ve třídě? Hledání odpovědí na podobné otázky pomáhá učiteli lépe porozumět vlastní výuce a postupně rozvíjet další postupy, které odpovídají potřebám učitele a jeho studentů.

Tři otázky, které zaberou jen dvě minuty

Jednou z nejjednodušších a zároveň nejpraktičtějších technik sebereflexe je krátké zastavení po skončení vyučování a zodpovězení si tří jednoduchých otázek. Nevyžaduje žádné speciální nástroje ani dlouhé zapisování. Budou nám stačit dvě (klidně trochu více) minuty klidu a ochota podívat se na hodinu s odstupem a zaujetím.

Na první pohled mohou tyto otázky působit velmi jednoduše a obyčejně, ale jejich síla však spočívá v pravidelnosti. Krátká reflexe po každé hodině pomáhá učiteli udržet si přehled o tom, co funguje, co se osvědčuje opakovaně a kde se objevují drobné potíže. Odpovídat na tyto otázky nemusíme nijak zdlouhavě. Často stačí jedna věta nebo několik slov, které zachytí to nejpodstatnější.

První otázka nás podpoří v tom, abychom ocenili vlastní úsilí. Učitelé mají tendenci zaměřovat se na to, co nevyšlo, a přehlížet malé úspěchy, které se ve výuce odehrávají každý den. Druhá otázka nám pomůže uvědomit si momenty, které by šlo příště zvládnout o něco lépe. A právě třetí otázka je ta nejdůležitější a vede k tomu, aby se reflexe proměnila v konkrétní čin.

Místo obecného předsevzetí typu „musím lépe motivovat žáky“ je mnohem účinnější stanovit si konkrétní krok, jak a čím je lépe motivovat. Například: 

Pravidelné dvouminutové zastavení tak může být jedním z nejjednodušších způsobů, jak udržet výuku živou.

Metoda STOP START

Další velmi praktickou technikou je metoda STOP START. Je oblíbená nejen ve školství, ale také v managementu nebo při vedení projektových týmů. Její výhodou je jednoduchost a přehlednost.

Nejprve si položte otázku, co by bylo vhodné přestat dělat (STOP). Může jít například o příliš dlouhé frontální vysvětlování, zadávání několika instrukcí najednou nebo o situace, kdy učitel odpovídá na vlastní otázky dříve než žáci.

Poté se zaměřte na START. Přemýšlejte nad tím, co byste chtěli nově vyzkoušet. Může jít o větší zapojení kooperativních metod, častější využívání formativního hodnocení či práci s digitálními pomůckami.

Nakonec přichází část POKRAČOVAT. Ta bývá paradoxně nejvíce opomíjená, přesto je velmi důležitá. Připomeňte si, co vám ve výuce fungovalo dobře a proč. Možná se osvědčila skupinová práce, konkrétní způsob vysvětlování, práce s obrázky nebo pravidelné shrnutí na konci hodiny. Uvědomit si vlastní silné stránky pomáhá budovat profesní jistotu a zároveň brání tomu, aby se reflexe změnila pouze v hledání vlastních nedostatků.

Využijte také pohled žáků

Reflexe nemusí vycházet pouze z pohledu učitele. Cennou zpětnou vazbu mohou poskytnout také samotní žáci. Nemusí jít o složité dotazníky ani dlouhé rozhovory. Často stačí jedna krátká otázka na konci hodiny: „Co ti dnes nejvíce pomohlo pochopit nové učivo? Co pro tebe bylo nejtěžší? Co by ti příště pomohlo pracovat lépe?“

Takové odpovědi mohou učitele překvapit. Někdy zjistí, že aktivita, kterou považoval za méně povedenou, žákům naopak velmi pomohla. Jindy se ukáže, že problém nebyl v obtížnosti učiva, ale například v nejasném zadání nebo příliš rychlém tempu.

Veďte si deník

Stejně důležité je zaznamenávat si okamžiky, kdy se něco podařilo. Může jít o povedenou diskusi nebo situaci, kdy se podařilo motivovat žáka, který se běžně do výuky nezapojuje.

Stačí si na konci dne zapsat jednu větu nebo několik klíčových slov. Po několika týdnech vznikne cenný soubor zkušeností, ke kterému se lze kdykoli vrátit.

Reflexe není náročný proces. Je to krátké, vědomé zastavení, které učiteli umožní lépe porozumět vlastní výuce. Reflexe není o hledání chyb, ale o hledání cest.

Mgr. Iva Strejčková

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.

Přidejte se do FB skupinu, vytvořené speciálně pro vás

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz