Pohoda u jídla

Chvíle na jídlo by měly patřit mezi klidnější části dne, kdy se děti věnují zastavení a dosycení svých potřeb. Místo pohodových okamžiků se ale často právě tyto situace stávají skoro nezvladatelnými. Děti křičí, rozlévají pití, odmítají, co mají na talíři. Pokud i vy stojíte o větší pohodu u jídla, pak můžete jásat. V tomto článku se totiž dozvíte spoustu zajímavých informací, ale i praktických tipů, které vám hned zítra mohou pomoci k lepšímu klimatu ve třídě.

Děti u jídla zlobí. To je častá myšlenka, která se opakuje. Je to ale skutečně na dětech? Jsou to oni, kdo se mají a dokáží vědomě kontrolovat, znají všechna pravidla, i sami sebe a své potřeby? Na tyto otázky si po krátkém zamyšlení nejspíš sami odpovíte, že ne. Jasně že ne. Děti jsou přece malé. O světě, o společnosti i samy o sobě se teprve učí. Neznají to. Nevědí to co my. A co víc, doma je to často prostě nikdo nenaučil. Vyfasují samy misku u zapnuté pohádky u televize a pak když jedí mezi tolika kamarády, snadno je strhne okolí, chtějí být také vidět a slyšet. Opakují to, co ostatní. Ta cesta je naprosto zřejmá, i když není jednoduchá. Jsme to my, dospělí, učitelé a rodiče, kdo to má v rukou. Rozhodně není na místě si teď sypat popel na hlavu a říkat si, že to nezvládáme. Naopak. Je čas se zaradovat, protože ty změny máte ve svých rukou. Stačí vědět, jak na to a přesně to se dozvíte na těchto řádcích.

Prostředí

Většina dětí ve školce jí přímo ve třídě. To může být výhodou, ale i komplikací. Hromadné jídelny bývají neosobní a velmi rušné. Děti náchylné na senzorické a podnětové ruchy to nesou špatně. Ve třídě se ovšem zase jí na stejných místech, kde si děti i hrají, malují a vyrábí. Není to klidný prostor pouze na jídlo. To může být rozptylující. Je vhodné se alespoň snažit omezit hračky a rušivé prvky, co by měly na dosah, stejně jako hluk, pachy nesouvisející s jídlem atd. Některé děti potřebují i větší klid a shon je rozrušuje. Je dobré myslet na to, aby mohly sedět spíše na kraji, měly kolem sebe alespoň volné židličky, nebo stolovaly se stejně naladěnými dětmi. Hned vás jistě napadá, že když posadíte klidně děti spolu, budete muset společně posadit i ty energičtější, což vyvolá ještě větší randál. Tento stolek však můžete obsadit nejblíže ke katedře, což osazenstvo zklidní přirozeně. Možný je také styl tzv. rodinného stravování, kdy učitel sedí přímo u stolu s dětmi. Z mnoha studií je prokázaný vysoký přínos této strategie, jako je pestřejší stravování dětí, dobrovolné dojídání, nižší míra hluku a nekázně, vyšší míra laskavosti a ohleduplnosti aj.

Role učitele

Role učitele ve vlivu na kulturu stravování obsahuje dvě polohy. Facilitátora a vzor. V rámci své role facilitátora stanovuje a hlídá základní pravidla. Jako vzor je průvodcem při objevování nových jídel a vede k dodržování etikety i zdvořilostí.

Jaká pravidla nastavit? Základ je vytvořit pozitivní klima při jídle a nastavení tzv. emočního tónu, ve kterém se čas na jídlo ponese. Zda bude pozitivní, či stresující.

Jak na děti coby pedagog působíte?

V zásadě se jedná o tři možné styly: autoritářský, autoritativní, nebo tolerantní.

• Autoritářský učitel požaduje, aby studenti snědli všechno jídlo na talíři, a nabízí negativní komentáře.
• Autoritativní učitelé povzbuzují děti k dodržování pravidel prostřednictvím pozitivního posilování a pěstují zdravé postoje k novým jídlům tím, že je nabádají, aby si alespoň jedno sousto dali.
• Tolerantní učitel umožňuje studentům jíst, co je napadne, bez ohledu na nutriční
• hodnotu.

Autoritativní styl je považován za nejlepší postup, protože autoritářský styl často podporuje nesouhlas studentů a tolerantní styl obětuje zdraví ve prospěch krátkozraké shovívavosti. Autoritativní styl se naopak nachází uprostřed. Nezanedbává výživu, ani nepodporuje averzi nucenou konzumací, ale spíše podporuje zkoumání jídla a zároveň se řídí pocity dítěte ohledně jeho vlastního nasycení (Ahn & Nelson, 2015).

Pravidla a komunikace týkající se konzumace jídla by měly vycházet z pocitů a zájmů dítěte, nikoli z příkazu dospělého. Pro dítě je přínosnější než příkazy podpora sebeuvědomění. To by mělo převážit i nad čirým pragmatismem. Je přirozené, že v tak velkých skupinách, jaké musí obstarat učitelka, je celkem přirozený sklon k praktičnosti a efektivní organizaci. Leckdy tím ale nevědomky problémy spíš zhoršujeme. Například už jen tím, že na děti spěcháme, může vznikat napětí, nervozita a přeexponovanost dětí. Ty pomalejší se pak musí přizpůsobovat rychlejším a nemají na jídlo dostatek prostoru, cítí se pod tlakem. Vneste do pravidel trochu flexibility a prostoru. Není nic špatného na tom, když se vše neděje simultánně. U oběda se pedagogové mohou rozdělit, u svačin zase vymyslet klidová činnost, ke které mohou přejít ti, co již mají snědeno.

Konverzace

Pro děti je přirozené u jídla mluvit. Ticho není žádoucí, jelikož je stravování společenský akt. Neznamená to ale, že se máme překřikovat a prosazovat se jeden na úkor druhého. Učte děti pravidla slušné konverzace. Klaďte otázky a dávejte si navzájem prostor k odpovědím. Bavte se o tom, jaký tón a hlasitost jsou příjemné. Jaké klima samy děti u jídla chtějí mít. Jak to vypadá v restauraci a že by bylo žádoucí mít obdobné způsoby. Promluvte si o potřebách klidu a dosycení. Zaveďte slušné chování u jídla jako normu. Můžete společně i hodnotit, jak se vám který den u jídla způsobnost vedla. Vhodné jsou i slovní hry, reflexe proběhlého dopoledne, diskuze o počasí a další podpůrné hry a slovní aktivity, které dětem pomohou s udržením klidu.

Sebeobsluha

Nechte děti se obsluhovat samy. Ne, nemusí vám z toho vstávat vlasy na hlavě. Na začátku možná dojde k pár nehodám, ale to se přece děje, i když děti dostávají vše pod nos. Naopak, když se manipulaci s nádobím a jídlem naučí, nejen že počet nehod klesne, ale děti přejmou větší zodpovědnost za své stravování. Nandají si jen to, co opravdu snědí, ani nebudou v tak silném energetickém přetlaku, jako když čekají na to, až je po jednom obsloužíte. Budou se učit odhadu, ohledům k ostatním, sociálním dovednostem, seberegulaci a rozvíjet jemnou motoriku. Sebeobsluha u jídla také pomáhá dětem zdokonalovat vnímání tělesného prostoru.

Zajímá vás toto téma a rádi byste pronikli hlouběji do problematiky jídla u dětí? Podívejte se na záznam webináře s učitelkou, lektorkou a autorkou 19 knih pro děti, Ludmilou Bakonyi Selingerovou, která se tématu věnuje již dlouhodobě a napsala o něm hravou knihu pro děti s názvem “Jez jako kanec.”

Záznam: Když dítě nejí: Co se v dětech odehrává, proč problémy vznikají a jak je řešit bez nátlaku

Zaměřili jsme se na problematické jevy u jídla, jejich projevy a důvody, proč vznikají. Vysvětlili jsme si vývoj vztahu ke stravě, jak se týká jednotlivých dětských období a kde vznikají nejčastější chyby. Probrali jsme, co všechno děti ovlivňuje, jakým způsobem zavádět změny a jak na toto téma komunikovat s rodiči.

Zkrátka naučili jsme se, co se v dětech odehrává a jak k problému přistupovat s respektem a porozuměním. Navrch jsme si ukázali hravé aktivity s potravinami, které děti podpořily v motivaci potraviny znovu na jídelníček přidávat, otevírat se novým chutím a surovinám.

Ludmila Bakonyi Selingerová

Autorka více než 20 publikací pro děti a o dětech, předškolní pedagog, redaktorka a dvojnásobná maminka.

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.

Přidejte se do FB skupinu, vytvořené speciálně pro vás

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz