
Hudba je přirozenou součástí dětského světa. Děti si zpívají, tleskají do rytmu, pohybují se podle hudby nebo si samy vytvářejí nejrůznější zvuky. Často přitom vůbec nevnímají, že si hrají a zároveň rozvíjejí své hudební schopnosti. Právě v předškolním a mladším školním věku je vhodné tyto přirozené projevy podporovat a dávat dětem dostatek příležitostí k poslechu, zpěvu, pohybu a vlastnímu hudebnímu tvoření.
Hudební sluch není pouze schopnost „zpívat správně“. Zahrnuje především vnímání a rozlišování výšky tónů, rytmu, tempa, síly a barvy zvuku. Dítě se postupně učí poznat, zda je tón vyšší nebo nižší, zda melodie stoupá či klesá, jestli je rytmus pravidelný nebo jaký nástroj právě slyší. Tyto schopnosti se rozvíjejí postupně a každé dítě k nim může dospívat trochu jiným tempem. Proto je důležité vytvářet při hudebních činnostech příjemnou atmosféru, ve které se dítě nemusí bát udělat chybu.

Než se dítě naučí samo zpívat nebo reprodukovat rytmus, musí se nejprve naučit dobře poslouchat. Právě sluchové vnímání je jedním ze základů hudebního rozvoje.
V mateřské škole můžeme využít jednoduché hry, při kterých děti poznávají zvuky kolem sebe. Učitel například vytvoří zvuk pomocí
a děti hádají, co slyšely. Mohou také zavřít oči a poslouchat zvuky, které vznikají v jejich okolí.
Postupně můžeme přidávat další úkoly. Děti například určují, zda je zvuk vysoký, nebo hluboký, hlasitý, nebo tichý, dlouhý, nebo krátký. Zajímavé je také porovnávat dva podobné zvuky a hledat mezi nimi rozdíl.
Hudba 1
Velký význam má přitom i ticho. Dítě si potřebuje uvědomit, že hudba není tvořena pouze zvuky, ale také jejich začátkem, koncem a pomlkami. Krátké hry zaměřené na naslouchání tak mohou být jednoduchým, ale velmi účinným začátkem.
Pro rozvoj hudebního sluchu je zpěv jednou z nejpřirozenějších činností. V mateřské škole by proto neměl být omezen pouze na jednu hodinu hudební výchovy. Zpívat můžeme při ranním přivítání, při uklízení, během pohybových aktivit nebo třeba při pobytu venku.
Důležité je vybírat písně, které odpovídají věku a schopnostem dětí. Vhodným zdrojem mohou být například Než zapadne sluníčko, Národní poklad Inebo Dešťová víla, které nabízejí písně a hudební materiály využitelné při různých hudebních činnostech s dětmi. Při výběru konkrétní písně je vhodné zohlednit její melodickou náročnost, rozsah, rytmus, délku i tematickou blízkost dětem. U mladších dětí volíme spíše jednoduché a snadno zapamatovatelné melodie, zatímco starší děti mohou postupně zvládat písně s náročnější melodií a složitějším rytmem.
U menších dětí jsou vhodné především jednoduché melodie, které se snadno pamatují a mají přehledný rytmus. Není nutné zpívat celou píseň najednou. Učitel může zazpívat krátkou část a děti ji zopakují. Postupně lze jednotlivé části spojovat dohromady.
Tento způsob práce, někdy označovaný jako hra na ozvěnu, děti velmi baví. Učí se při něm pozorně poslouchat melodii a následně ji co nejpřesněji zopakovat. Zároveň si přirozeně procvičují paměť, výslovnost i práci s hlasem.
Pokud dítě zpívá některé tóny nepřesně, není vhodné ho neustále opravovat nebo upozorňovat na chyby před ostatními. Mnohem účinnější je problematickou část znovu zazpívat a dát dítěti další možnost ji vyzkoušet. Důležité je, aby dítě mělo ze zpívání radost a postupně získávalo jistotu.
Hudební sluch úzce souvisí také s rytmickým cítěním. Děti mají rytmus přirozeně spojený s pohybem, a proto je právě pohyb velmi vhodným prostředkem k jeho rozvíjení.
Můžeme například pustit krátkou hudební ukázku a nechat děti chodit nebo poskakovat podle jejího rytmu. Když se hudba zrychlí, zrychlí také své pohyby. Když se zpomalí, zpomalí se i ony. Děti tak začínají vnímat tempo a jeho změny přirozeným způsobem.
Velmi oblíbené jsou také hry s vytleskáváním. Učitel vytleská jednoduchý rytmický vzorec a děti ho zopakují. Začínáme například dvěma nebo třemi jednoduchými údery a postupně můžeme přidávat další. Později mohou rytmus vymýšlet samotné děti a ostatní se ho snaží zopakovat.
Hudba 2
Hudba 3
K rytmickým hrám lze využít také jednoduché hudební nástroje, například bubínek, tamburínu, dřívka nebo triangl. Děti se přitom neučí pouze rytmus, ale také vnímat společné tempo a respektovat hudební projev ostatních.
Výška tónu může být pro malé děti poměrně abstraktní. Pomoci proto může pohyb nebo názorná představa. Když učitel zazpívá vysoký tón, děti například zvednou ruce vysoko nad hlavu. Při hlubokém tónu je naopak spustí dolů.
Podobně lze pracovat s představou schodů. Učitel zazpívá několik tónů, které postupně stoupají, a děti pohybem ruky nebo celého těla ukazují, že melodie „jde nahoru“. Když tóny klesají, pohybují se směrem dolů.
Na prvním stupni základní školy je možné tyto aktivity postupně rozšiřovat. Děti mohou porovnávat dvě krátké melodie a hledat, zda se liší. Mohou také určovat, zda melodie stoupá, klesá, nebo se opakuje na stejném tónu.
Hudba 4
Na prvním stupni základní školy je vhodné hudební aktivity stále stavět především na hře. Děti by neměly pouze zpívat podle učitele, ale měly by dostávat také prostor samy poslouchat, přemýšlet a tvořit.
Zajímavou hrou je například „Co se změnilo?“. Učitel zazpívá nebo zahraje krátkou melodii. Poté ji zopakuje, ale jednu část trochu pozmění. Úkolem dětí je zjistit, co bylo jinak. Podobně můžeme pracovat s rytmem, tempem nebo hlasitostí.
Takové aktivity podporují nejen hudební sluch, ale také soustředění, paměť, tvořivost a schopnost spolupracovat.
Hudba a pohyb k sobě přirozeně patří. Pro děti je často mnohem jednodušší něco nejprve pohybem prožít a teprve potom o tom mluvit nebo to zapsat.
Při poslechu hudby mohou děti například znázorňovat rukama její tempo, výšku nebo sílu. Mohou se pohybovat jako vysoké a hluboké tóny, reagovat na změnu tempa nebo se zastavit vždy, když hudba přestane hrát.
Pohybové aktivity navíc pomáhají udržet pozornost. Zvláště u mladších dětí je proto vhodné střídat klidnější poslechové činnosti s pohybem a aktivním muzicírováním.
Při rozvoji hudebního sluchu bychom neměli zapomínat na to nejpodstatnější hudba by měla děti především bavit. Ne každé dítě bude zpívat dokonale čistě nebo okamžitě správně zopakuje každý rytmus. To ale neznamená, že nemá k hudbě vztah nebo že se jeho schopnosti nemohou dále rozvíjet.
Dítě potřebuje především dostatek příležitostí. Pokud pravidelně poslouchá hudbu, zpívá, vytleskává rytmus, hraje na jednoduché nástroje a zkouší samo vytvářet zvuky a melodie, jeho hudební vnímání se postupně zdokonaluje.
Velkou roli přitom hraje také učitel a rodiče. Děti se učí napodobováním, a proto je pro ně důležité slyšet kvalitní zpěv a mít kolem sebe dospělé, kteří hudbu sami vnímají jako přirozenou součást života. Společné zpívání doma, poslech hudby nebo obyčejné vytleskávání písničky může být pro dítě stejně cenné jako připravená hudební aktivita ve škole.

Rozvíjet hudební sluch u dětí nemusí být složité. Není potřeba žádné speciální vybavení ani dlouhé a náročné lekce. Důležitější, než množství pomůcek je pravidelnost, trpělivost, a především příjemná atmosféra.
V mateřské škole můžeme stavět na jednoduchých hrách se zvuky, zpěvu, rytmu a pohybu. Na prvním stupni základní školy lze tyto dovednosti postupně rozšiřovat o složitější rytmická a melodická cvičení, poslechové hry nebo první pokusy s notovým zápisem. Hudební sluch se stejně jako mnoho jiných schopností rozvíjí postupně. Každé dítě potřebuje trochu jiný čas a jiný způsob podpory.
Autorka článku Mgr. Nataliia Kysil, Ph.D. uspořádala společně s Eduall dvouhodinový webinář na téma Hudební hry do výuky, záznam webináře naleznete v Eduallklubu: https://www.eduall.cz/webinare/hudebni-hry-do-vyuky-1
Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.