Velikonoce doma i ve světě: jak je pojmout ve školní družině

Duben je měsíc, který se ve školní družině tvoří skoro sám.

Děti chtějí být venku, všechno se mění, všechno láká k objevování. A letos navíc duben začíná rovnou Velikonocemi, proto mě napadá pojmout alespoň první polovinu dubna tematicky právě tímto obdobím.

Já osobně mám velikonoční období velmi ráda. Je to čas barev, rašících bylin, jarních květin a zároveň období tradic, které mají své místo v mnoha zemích.

Ve družině se často stává, že si řekneme: „Velikonoce máme hotové.“ Vyrobíme zajíčka, obarvíme vajíčko… a jdeme dál. Jenže právě tady je škoda to uzavřít tak rychle.

Když téma necháme déle žít, děti se k němu vrací, přemýšlí o něm a propojují si věci. Velikonoce pak nemusí být jen o tvoření, ale mohou se přirozeně propojit s kulturou a zážitky.

Já jsem ve své třídě vždy pohlížela na tyto svátky trochu jinak, a to hlavně proto, že jsem měla poměrně rozmanitou skupinu dětí z hlediska kultur a národností.

Zajímalo mě, jak slaví Velikonoce děti, které mají kořeny například v Moldavsku, Rusku, na Ukrajině, v Německu nebo na Slovensku a v dalších zemích. A zároveň pro mě byla výzva, jak připravit program, tak, aby se do něj mohly zapojit i děti, které Velikonoce doma neslaví, protože jim to jejich víra neumožňuje.

Vždy jsem proto přemýšlela, jak nejen Velikonoce, ale i další svátky uchopit tak, aby se zapojily všechny děti ve družině.

Velikonoce doma

Než se s dětmi vydáme „do světa“, je dobré zastavit se u toho, co znají z domova. Velikonoce mají u nás své pevné místo. Pomlázka, kraslice, koledy… ale když se dětí zeptáme, často zjistíme, že každý to má doma trochu jinak.

Právě tady vzniká krásný prostor pro objevování, nejen rozdílů mezi zeměmi, ale i mezi českými rodinami a regiony.

Děti velmi rády sdílejí:
– jak to probíhá u nich doma
– kdo chodí na koledu
– jestli a jak barví vajíčka
– co mají na Velikonocích nejraději

Společně si povídáme o tradičních českých Velikonocích, o pomlázce, která má podle tradice přinést zdraví a svěžest, o kraslicích jako symbolu nového života, o koledách, které se v různých částech Česka liší, i o velikonočních pokrmech, jako je mazanec, beránek nebo nádivka.

Zároveň ale dětem ukazujeme, že ani „české Velikonoce“ nejsou všude stejné.
V některých krajích chodí na koledu hlavně chlapci, jinde se zapojují i děvčata. Někde se více dodržuje tradice pomlázky, jinde se klade důraz spíše na zdobení vajíček nebo společné rodinné setkání. Liší se i způsoby zdobení kraslic, od jednoduchého barvení až po voskovou techniku, vyškrabávání nebo polep slámou.

Velmi dobře funguje, když děti dostanou prostor vysvětlit tradice po svém. Právě tehdy zjistíme, co opravdu vědí, jak tradice prožívají a co pro ně Velikonoce znamenají.

Najednou se ukáže, že i „naše české Velikonoce“ mají mnoho podob – a právě v tom je jejich kouzlo.

Velikonoce ve světě

Tak povídaly jsme si o Velikonocích, jak je slavíme doma, v českých rodinách, a teď se pojďme společně podívat, jak se Velikonoce slaví po celém světě. Zažil někdo z vás už slavení Velikonoc v jiných zemích?

Děti to většinou velmi baví. Najednou zjišťují, že ne všude se plete pomlázka, ne všude se koleduje a někde vypadají Velikonoce úplně jinak, než jak jsou zvyklé. A právě to je na tom krásné.

Vydáme se nejprve k našim nejbližším sousedům na Slovensko. Děti samy rychle poznají, že některé tradice jsou velmi podobné těm našim. O to zajímavější je hledat drobné rozdíly. Povídáme si o polévání vodou, koledování i o tom, jak se velikonoční zvyky liší v jednotlivých rodinách. Můžeme zmínit i typické slovenské koledy a říkanky, které se lehce liší od těch našich. Děti baví slyšet jiná slova a zkoušet je napodobit. A nesmí chybět ani velikonoční dobroty, například sladký mazanec nebo tradiční velikonoční pečivo, které se na Slovensku připravuje při svátečních příležitostech. I tady děti rychle najdou podobnosti s tím, co znají z domova.

Velkou pozornost vždy přitáhne Polsko. Jakmile přijde řeč na tradici Śmigus-dyngus, děti zbystří. Představa Velikonočního pondělí spojeného s vodou je pro ně zábavná a snadno si ji zapamatují. Když chceme téma trochu oživit, stačí bezpečná a hravá varianta venku s houbičkami nebo kelímky.

Zajímavé je podívat se i dál na východ, na Ukrajinu a do Ruska. Tady mají Velikonoce silný duchovní rozměr. Typické jsou krásně zdobené kraslice (na Ukrajině tzv. pysanky), které jsou často velmi propracované a plné symboliky. Rodiny si připravují slavnostní košíky s jídlem, které se nechávají posvětit v kostele. Děti zaujme i tradiční pozdrav „Kristus vstal z mrtvých“, na který se odpovídá „Vpravdě vstal“.

• Pysanky jsou tradiční ukrajinské velikonoční kraslice, ale nejen tak obyčejné. Jsou to ručně zdobená vajíčka, která mají hluboký symbolický význam.
• V Rusku se velikonoční vajíčka také zdobí, ale nejčastěji se označují jednoduše jako kraslice (rusky „krašenyje jajca“). Oproti ukrajinským pysankám bývají většinou méně složitě zdobené, často se barví do jedné barvy, typicky červené, která symbolizuje život a radost.

V Německu děti zaujmou velikonoční stromky ozdobené vajíčky. Je to tradice, která se krásně přenáší i do družiny. Stačí pár větví do vázy a společně vyrobené ozdoby a máme vlastní „družinový stromek“, který se postupně proměňuje.

Francie do celého tématu vnese kouzlo příběhu. Děti většinou zaujme představa zvonů, které odlétají do Říma a pak se vracejí s velikonočními dobrotami. To už je svět fantazie, který je dětem blízký. Můžeme na to navázat hledáním vajíček nebo společným vymýšlením vlastního příběhu.

Velká Británie přináší jednoduchou, ale velmi zábavnou tradici. Kutálení vajíček z kopce děti baví téměř okamžitě. Nejde ani tak o výsledek, ale o radost ze hry. Vezměte plastová vajíčka, vyběhněte s dětmi na kopec a vyzkoušejte si tuto tradici i ve vaší družině.

V Austrálii nenajdeme velikonočního zajíčka, ale „velikonočního bandikuta“, aby chránili místní přírodu. V Mexiku se Velikonoce nesou ve znamení velkých průvodů a divadelních představení. A ve Španělsku děti často sledují slavnostní procesí s hudbou a kostýmy, které mají silnou atmosféru.

A když se podíváme do USA, dostáváme se ke známému Easter egg hunt. Hledání vajíček, soutěže a drobná překvapení mají ve družině vždy úspěch a krásně celé téma uzavírají.

Děti si díky tomu uvědomí, že i když jsou Velikonoce všude trochu jiné, spojuje je radost, tradice, setkávání a společně prožitý čas. A to je možná to nejdůležitější.

Tip z praxe:

Rozdělte si aktivity do několika stanovišť nebo dnů:
– Slovensko: zkuste si krátké koledy nebo říkanky a jejich napodobování
– Polsko: bezpečné (za teplého počasí) „polévání“ venku pomocí houbiček nebo kelímků
– Ukrajina: jednoduché zdobení kraslic s důrazem na symboly a barvy
– Německo: vytvořte společný velikonoční stromek z větví a ozdob
– Francie / USA: uspořádejte hledání vajíček
– Velká Británie: kutálení vajíček z kopce

Děti si tak tradice nejen poslechnou, ale hlavně zažijí. A právě prožitek je to, co si zapamatují nejvíc.

A jak zapojit děti, které Velikonoce doma neslaví, protože jim to jejich víra neumožňuje? Takové děti jsou bohužel někdy z aktivit automaticky vynechány, což je škoda.

Pokud se ale s rodiči domluvíte a nastavíte jasné hranice, většinou se dá najít cesta, jak děti citlivě a přirozeně zapojit. Stačí se zaměřit na aktivity, které nejsou přímo spojené s náboženským významem, ale s příchodem jara.

Můžete nabídnout například:
• tvoření jarních dekorací (květiny, motýli, ptáčci)
• sázení semínek a pozorování růstu rostlin
• hry venku spojené s jarem a probouzející se přírodou (místo vajíček kutálet míček)
• povídání o změnách v přírodě

Děti tak zůstávají součástí společného dění, necítí se vyčleněné a zároveň je respektováno prostředí, ze kterého přicházejí. A to je ve družině to nejdůležitější.

A na závěr

Velikonoce ve školní družině tak nemusí být jen o zajíčcích a vajíčkách. Mohou se stát krásným tématem, které propojí tradice, kultury, zážitky i vztahy mezi dětmi.

Když dáme dětem prostor sdílet vlastní zkušenosti, objevovat rozdíly i podobnosti, a hlavně si vše vyzkoušet, téma přirozeně ožije a získá mnohem větší smysl.

A možná právě díky tomu si děti neodnesou jen výrobek, ale i zážitek, nové poznání a pocit, že do společného tvoření patří opravdu každý.

Bc. Tereza Liska

Zdroj: odborná literatura, internet a vlastní zkušenosti autorky z prostředí kroužků a školní družiny.

Další inspiraci na materiály pro družiny a přírodovědné kroužky najdete také na mém profilu:
Tereza Liska | E-shop

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.

Přidejte se do FB skupinu, vytvořené speciálně pro vás

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz