Zastavení třetí: Dušičkově

Máme za sebou svátek všech svatých i dušiček. Také Halloween už pominul. I když, celý listopad je ve své podstatě v takovém halloweensko-dušičkovém ladění. Ve znamení rozžatých svíček na hrobech i v útulném prostředí našich domovů.

Ale proč o tom psát zrovna v rámci blogu „Býti učitelem?“

Protože „Býti učitelem“ je možné chápat i z hlediska bližšího popisu jeho, jejich charakteru, chcete-li určité typologie.

V pedagogice známe celou škálu typologií učitele – např. podle Caselmanna, Döringa, Lewina, Vorwickela a dalších.

Mně osobně se nejvíce líbí typologie učitele podle žáků 9. třídy, kterou mi na můj dotaz kdysi před léty sdělili oni sami. Tedy ti žáci.

Do jakého typu byste zařadili své učitele?

A odpověď byla skutečně úžasná.

Učitelé/učitelka může být buď:

• hodná a blbá, která nenaučí
• milá a spravedlivá, která naučí
• přísná, až zlá, a nespravedlivá, která toho moc nenaučí
• přísná a spravedlivá, která naučí

Aha, a jaký je rozdíl mezi tou hodnou a milou? Zeptala jsem se.

Hodná je ta, která nezvládá třídu a je „hodná“, protože na to prostě nemá a děti si v jejich hodinách dělají, co chtějí. Milá třídu zvládá, i když nás má ráda. 😊 Příšná a zlá třídu také nezvládá a musí být zlá, aby ve třídě vůbec vydržela a autoritu si vynucuje. A přísná a spravedlivá, tu máme rádi, ta je tak akorát. Zvládá nás, naučí, je spravedlivá a je nám s ní dobře.

Aha…

A tak i já vzpomínám na své kdysi učitele/učitelky, jací vlastně byli. A nevím, jak to máte vy, ale mnozí moji, v podstatě již dávní hodní, milí, zlí i spravedlivě přísní učitelé jsou už také dušičky.

Vyznívá to tak nějak zvláštně – dušička paní (tenkrát ještě soudružka) češtinářka, dušička občankářka, dušička tělocvik, dušička matematika, dušička i ta fyzika. Protože prostě dávno, dávno již tomu, co ještě dušičkami nebyli. Ale byli buď hodné, milé…atd.

Jenže, přemýšlejme dále. Také my, také já, budeme jednou „dušičkou.“

Snad naši studenti, žáci, ti co nás znali, zapálí za nás svíčku – nemusí přímo na hrobě, ale aspoň v myšlenkách. Ve svých domovech, ve svých srdcích.

Snad po sobě zanecháme v myslích druhých nějakou stopu, kvůli které zůstaneme v jejich vzpomínkách. Ať už jsme jacíkoliv.

Třeba si řeknou: Jo jo, ten byl, ta byla, … taková téměř svatá, prostě hodná, milá, přísná „naše“ dušička.

Nebo si řeknou: uff, taková to byla zlá, strašlivá čarodějnice!

Nejsmutnější ale bude, pokud si nevzpomenou vůbec…

doc. PaedDr. Miriam Prokešová, Ph.D.

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.

Přidejte se do FB skupinu, vytvořené speciálně pro vás

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz