VZTAH MUŽE A ŽENY, vliv vzoru partnerství rodičů

Bylo nebylo… a pokud nezemřeli, žijí spolu spokojeně až dodnes… Zazvonil zvonec a pohádky je konec. 😊 Ty pohádky jsou ale krásné a plné hezkých konců a milujících vztahů. Máte pravdu – vztahy nefungují jako je to v pohádce, ačkoli by si to někteří z nás přáli a žijí si své romantické sny o princi na bílém koni nebo princezně, která je zároveň laskavá i vznešená.

Zhruba do šesti let věku náš mozek přijímá veškeré informace zvenku jako objektivní pravdu, což právě znamená, že to, jak vypadá vztah, se učíme do šesti let. Je to v nás zakódované a těžko se to mění. Vzpomeňme si, jak vypadal vztah našich rodičů či pečovatelů v našem raném dětství a předškolním věku. Viděli jsme je se obejmout? Projevovat si náklonnost? Smát se spolu? Povídat si spolu?

Mysleme na to zároveň ve chvílích, kdy vychováváme naše maličké děti. Vidí správnou podobu vztahu mezi mužem a ženou? Ukazujeme jim takový vztah, ve kterém bychom si přáli, aby pak naše dítě v dospělosti žilo a fungovalo? Má takový vzor brát jako bernou minci toho, jaké vztahy bude v dospělosti tvořit?

Podvědomě totiž hledáme podobný režim a nastavení v partnerství, jako jsme to zažívali jako malé děti. Je to mechanismus přežití.

V pradávné (ale ne až tak extrémně pradávné) historii v dobách lovců a sběraček byli muži na předním místě, zaměřovali se ven a potřebovali respekt od spolulovců a úctu od žen. Ženy spíše skenovaly okolí, vnímaly prostor (od té doby máme lepší periferní vidění než muži), spolupracovaly spolu. Bylo nutné fyzické bezpečí a musely se tedy propojovat s ostatními členy rodiny.

Co si z tohoto období přinášíme? Muži zásadně potřebují přijetí jeho síly – fyzické, ale i v oblasti pohlaví. Až poté je ochoten se otevřít citu a lásce. Jinými slovy do vztahu vstupuje od fyzické přitažlivosti a až poté k srdci. Žena je proti tomu otevřena spojení přes srdce. Až poté se oddá i intimně. Směřuje tedy směrem od srdce k intimitě v oblasti pohlaví. Je to důležitý rozdíl, který je dobré neopomíjet a minimálně o něm vědět. Žena by měla dávat muži respekt a úctu, nepohrdat jím a nezesměšňovat ho. Muž by měl vnímat důležitost citu a pozornosti, které ženě věnuje.

Ve výchově dětí bývá žena (matka) ta laskavá a mírná. Muž (otec) může přistupovat s laskavostí a respektujícím přístupem, zároveň je jeho úkolem dávat hranice a limity dětem. Do tří let věku dětí je matka obvykle hlavní kotvou pro děti, pak nastupuje pro syna otec. Ten ho láká do dobrodružství a ukazuje mužský svět. Matka by je měla nechat, aby se od ní syn separoval. Otec by pro syna měl být vzorem. Zároveň otec ukazuje, že emoce jsou v pořádku. Jak se to dělá? Inu, tatínek respektuje emoce a projevy své ženy. 😊

U dívek, které vychováváme – měly bychom dát dceři prostor pro její emoce a projevy, nesoupeřit s ní. A nejen ze strany matky, ale rovněž otce – ten by měl být pro dceru emočně dostupný. Přijímá emoce dcery i její vzhled. Kompletně takovou, jaká je. Obzvláště v období puberty je tento fakt nezastupitelně důležitý a neměli bychom ho podceňovat, pokud nechceme řešit poruchy příjmu potravy, nízké sebevědomí, předčasnou sexuální aktivitu apod.

Syn se naopak potřebuje od mámy v určité chvíli oddělit, což by mělo být podporováno.

V současné době bohužel otec přítomný nebývá. Není tam fyzicky, nevede rodinu. Ženy se v určité chvíli chtěly vyrovnat mužům a dělat to, co oni. Stávají se z některých žen dominantní a “silné” ženy. Ačkoli je to z mnoha stran pochopitelné, rozkolísává to rovnováhu ve vztahu a vrátím-li se na začátek, předáváme dětem zvláštní vzor fungování vztahů a rodiny jako takové. Poté se může stát, že matka vnímá podvědomě dceru jako konkurenci a nepřijímá ji, kritizuje ji a ničí se jejich vzájemný vztah. Matka se pak upíná na syna, je pro ni zdrojem mužské energie, která jí chybí. Podvědomě ho pak bere jako partnera, nenechává ho se separovat a syn se snaží mámu ochránit.

Co se však stane v pubertě s takovým synem v patologickém vztahu se svou matkou? Buď zůstane “mamánkem” a podvědomě cítí hněv na ženy. Nebo se vzepře, rebeluje, dělá to, co máma nechce a hledá mužský vzor. Zároveň však cítí pocit viny vůči mámě. Ať tak či tak, nemá tak možnost se rozvíjet v silného muže, který bude podporovat svou ženu.

V dnešní době jsou muži často workoholičtí, mají skony k závislosti, v jejich životech se objevují milenky a stávají se nepřítomným otcem. Dcera pak vidí, že otec odmítá mámu a sama se nepřijímá. Podvědomě kritizuje a obviňuje matku. Chce pak podat výkon a získat uznání otce. Navíc si podvědomě hledá stejného partnera, což pro sebe vnímá jako bezpečné – i když vědomě chceme přítomného muže. Z tohoto všeho vzniká emoční zranění, jež se ukládá do našich těl a duší. Projdeme spolu, jaká emoční zranění máme a co způsobují v našich životech a vztazích.

Zranění z odmítnutí vzniká do jednoho roku věku, kdy jsme zcela odkázáni na pečující osobu při uspokojování našich základních biologických i emočních potřeb. Patří do toho i separace po porodu, kdy není miminko se svou matkou. Vzniká tak kompenzační mechanismus. Žijeme pak s pocitem, že nejsme dost dobří a naše potřeby dost důležité. Z takových malých holčiček pak roste “hodná holka”, která dělá vše pro druhé a nedokáže říct “ne”. Nedokáže pak plně dát lásku druhým a zpět ji přijímat.

Zranění z opuštění vzniká kolem druhého až třetího roku, kdy naplno propukají emoční projevy. Toužíme být přijati takoví, jací jsme. Často však rodiče nedokážou dát prostor emocím a potřebám svého dítěte. Dochází pak k dožadování se pozornosti jakýmkoli způsobem, protože v dítěti se objevuje silný pocit a strach, že když ten druhý odejde, umře. Takto zranění lidé mají strach ze samoty a nemají nikdy dost pozornosti.

Ve chvíli, kdy autorita používá k dosažení svého cíle pocity viny a hanby, vzniká zranění z ponížení. Očekáváme trest, sami sebe odsuzujeme, nehledáme přijetí od druhých. Máme pocit, že nejsme dobří, soudíme i lidi kolem sebe a hodně se kontrolujeme.

Od tří let výš z pocitu zranění a odmítnutí, kdy vnímáme, že nejsme vidět a nejsme přijati, se objevuje zranění z křivdy. Snažíme se být nezranitelní, bojíme se projevit nebo požádat o pomoc. Snažíme se za každou cenu hledat spravedlnost.

Zranění ze zrady – snažíme se vyhovět ostatním, být perfektní a naplnit potřeby. Jdeme za výkonem a mocí. Takový člověk má od sebe obrovská očekávání, které pak přenáší i na další lidi. Nesvěřují se a tváří se, že nemají problém.

Proč jsem Vám o těchto zraněních psala? Neboť na základě těchto vzorců si hledáme partnera a v těch zraněních můžeme nejvíce růst. Partner nám to bude s největší pravděpodobností zrcadlit. Není to vina rodičů ani partnerů. Ti nám jen dávají prostor k řešení toho zranění, které si neseme a máme si v tomto životě řešit. Máme tedy příležitost ty staré vzorce začít rozpouštět a zpracovávat.

Na základě výše popsaného se nabízí, že bychom neměli nikoho soudit, ba naopak se snažit o pochopení pro sebe i ostatní.

Zkuste si pro sebe odpovědět na otázky:

“Co mi nejvíce vadí?”

“Na co si nejvíce stěžuji?”

“Co chci od partnera?”

Odpovědi nám rozklíčují naše zranění. Jinými slovy – co chci od vnějšího světa, to si mohu dát sama. Existuje na to hezké cvičení, které si můžete zkusit:

Silně sam/a sebe obejmeme a řekneme svému vnitřnímu dítěti vše, co by chtělo slyšet od okolí. Dát si přijetí, lásku a ocenění. Řekněme si, jak jsme úžasní, v čem jsme dobří, za co se oceňujeme. Protože když to budeme chtít jen od okolí a najednou se nám to nebude dostávat, velmi nás to může rozkolísat. Naučíme-li se si dávat tyhle věci sami, může nám to velmi pomoci v pocitu vnitřního klidu a štěstí. Poté i v rámci vztahů budeme svobodnější, pevnější a spokojenější.

Závěrem bych jen podotkla, že role ženy a muže není nikde pevně napsána. Zároveň je to zásadním údělem v našich životech a předáváme tyto vzorce svým dětem. Dělejme to vědomě s rozhodnutím, co a jak svým dětem o vztazích a jich samotných chceme předávat.

Mgr. Lucie Bánovčanová Baliharová

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady, nebo se přidejte do Eduallklub, kde získáte přístup k neustále rostoucí knihovně stovek webinářů, včetně přístupu ke všem živě vysílaným webinářům.

Přidejte se do FB skupinu, vytvořené speciálně pro vás

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz