PRÁVA A POVINNOSTI PĚSTOUNA

Po dobu, co mám tu možnost doprovázet pěstounské rodiny, tématy práv a povinností pěstouna jsem nucena se zabývat a hledat jejich vyváženost. Velmi často se potkávám s názorem, že povinností má pěstoun hodně, ale práv málo. Doplněno tím, že biologický rodič má podle rozšířeného názoru práv hodně a povinností pomálu. Obvykle to s sebou nese nervozitu a nesoulad v přístupu k péči, ale hlavně v přístupu mezi pěstounem a biologickým rodičem.

V počátku jen lehce vysvětlím pojmy, se kterými se v článku setkáme – tady jde jen o rozlišení pěstouna, pěstouna na přechodnou dobu a poručníka.

Pěstoun je osoba, které bylo svěřeno dítě, o nějž rodiče z jakéhokoli důvodu nemohou nebo nechtějí pečovat. Zákonným zástupcem ovšem zůstává biologický rodič. Pěstoun přebírá výchovnou složku péče. Pěstounem se může stát osoba blízká dítěti (pak je to nezprostředkovaná pěstounská péče) nebo člověk, který se rozhodl nabídnout náruč a pomoc dítěti, jež mu zprostředkoval krajský úřad (zde se jedná o zprostředkovanou pěstounskou péči).

Pěstoun na přechodnou dobu je specifické označení pro osobu v evidenci krajského úřadu, která může vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. Tyto osoby pečují o děti po nezbytně dlouhou dobu (ideálně maximálně rok), než se dítěti vyřeší jeho situace a bude rozhodnuto, do jaké péče dítě přechází. Pěstouni na přechodnou dobu tak obvykle za dobu svého zařazení vystřídají několik dětí, kterým poskytnou dočasné útočiště, náruč a tolik potřebnou vazbu.

Poručníkem se stane osoba, jež pečuje o dítě, jehož rodiče byli soudně zbaveni rodičovských práv, tedy se stává jeho zákonným zástupcem namísto rodičů. (Stejně tak je to u adopce, kde je to však již stav nevratný). Dříve bývalo možné změnit jméno dítěti, pokud je v poručnické péči. Po novele zákona o matrikách v roce 2024 jim toto právo bylo odebráno a dítěti není možné dát své příjmení nebo měnit křestní jméno. (Toto právo mají nyní tedy jen adoptivní rodiče). Tato změna byla hodně diskutovaná a samozřejmě se na věc dá – jako všude – dívat z několika stran. Poručník (stejně jako pěstoun) má právo spravovat jmění dítěte, ale obvykle musí pravidelně podávat k soudu zprávu o hospodaření s tímto jměním.

Práv a povinností je však v pěstounské péči více. Jak to tedy je? Jak se v tom zorientovat? A jak se z toho nezbláznit, pokud jste pěstoun? 😉

Podle občanského zákoníku je základním právem pěstouna „osobně a řádně pečovat o svěřené dítě v rámci svých kompetencí“. S uvedením, že svá práva pěstoun vykonává přiměřeně jako by byl rodič. Mnoho pěstounů by na tomto místě namítlo, že jim je mnoho práv upíráno a velmi složitě se jich pak dožadují. Kupříkladu nechat dítě vyšetřit v pedagogicko-psychologické poradně, zastupovat dítě v jednání s bankou, nechat holčičce píchnout ouška, žádat o školku, zvolit školu, zařídit dítěti lékařský zákrok, který by dítěti výrazně ulevil, avšak není nutný z důvodu akutního ohrožení života dítěte atd… to bývají jedny z nejčastějších témat, nikoli však jediná. V takových případech bývá nutný souhlas zákonného zástupce. Pokud je možné zákonného zástupce snadno dohledat a být s ním v dobré komunikaci a vztazích, nemusí to být problém. Horší je varianta, kdy se právě s rodičem téměř není možné spojit.

Pěstouni pak musí na základě konkrétních požadavků a potřeb jim svěřených dětí žádat u soudu rozšíření svých práv, neboť je to jediná cesta, jak moci rozhodovat o věcech, které potřebuje pěstoun za dítě vyřešit.

Ještě do loňského roku měli pěstouni povinnost uzavřít dohodu o výkonu pěstounské péče s pověřeným subjektem k doprovázení pěstounských rodin. V lednu roku 2025 vstoupila v platnost novela zákona, která rozvolňuje tuto povinnost tak, že pěstoun na přechodnou dobu musí mít uzavřenou dohodu, ostatní se mohou sami rozhodnout. Je to však podmíněno finanční odměnou, která náleží pěstounovi jen v případě, že dohodu uzavře. Aktuálně je tedy možnost mít podporu doprovázení pěstounských rodin právem, nikoli povinností většiny pěstounů.

S tímto souvisí i povinnost umožnit tedy doprovázejícímu subjektu, aby rodinu navštěvoval. Pracovník, který rodinu doprovází a poskytuje podporu, dochází do rodiny minimálně jednou za 2 měsíce. Při náročnější rodinné situaci je možné i častější kontakt. Dále musí pěstoun spolupracovat s OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí), který do rodiny dochází obvykle jednou za půl roku a má za úkol kontrolovat bezpečné a podnětné prostředí pro dítě. Jedna z důležitých povinností pěstouna je tedy spolupracovat s několika dalšími subjekty – ať je to již OSPOD, doprovázející organizace (uzavře-li dohodu), soudy, biologické rodiny atd. Budovat sounáležitost dítěte s jeho biologickou rodinou také patří k nedílné součásti pěstounské péče, a tedy povinností pěstouna. Je nutné umožnit biologickým rodičům kontakt se svým dítětem, pokud o něj projeví zájem a není-li soudně stanoveno jinak. Pokud by Vás to více zajímalo, o spolupráci pěstouna s dalšími subjekty budu podrobněji psát v dalším článku.

Pěstouni mají nárok na odbornou pomoc, kterou jim obvykle má zajistit nebo zprostředkovat doprovázející organizace. Pokud potřebují pro sebe nebo pro dítě v rodině psychologickou či jinou pomoc, potřebují konzultovat s právníkem, mohou požádat o zprostředkování a částečně i o proplacení této podpory.

Dále mají nárok na proplacení nebo částečné proplacení školních akcí, táborů apod. Případně zajištění hlídání dítěte v době, kdy třeba musí k soudu nebo sami k lékaři. V zákoně je uvedeno, že je možné si odpočinout a nechat si proplatit hlídání, je-li dítě staré minimálně 2 roky věku. Pak by měl mít pěstoun nárok na 14 dní odpočinku bez dítěte s tím, že zajištění dítěte je proplaceno. Nově se po novele zpřísnily podmínky, kdo může péči o dítě zajistit a tato osoba by měla být prověřena.

Mezi jednu ze základních povinností pěstouna patří zvyšování si znalostí a dovedností v oblasti výchovy a péče o dítě. Pěstouni jsou tedy povinni se vzdělávat, a to v rozsahu 24 hodin ve 12 po sobě jdoucích měsích. Toto vzdělávání má pomoci pěstounům zorientovat se v problematice, ale i získávat nové dovednosti, poznatky a přístupy v péči o děti. Zvláště o specificích vychovávání dětí v náhradní rodinné péči. Zároveň při těchto aktivitách mohou pěstouni sdílet a získávat praktické zkušenosti od ostatních pěstounů, což bývá velmi přínosné. Vzdělávání obvykle pěstounovi zajišťuje doprovázející subjekt, pěstoun si však vzdělávání může vyhledávat i sám.

Shrneme-li výše uvedené, pěstoun není tedy „jen“ pouhým náhradním rodičem. Je to člověk, který na sebe bere zodpovědnost za péči o dítě, ale zároveň mnoho povinností a komplikací, které musí na cestě k výchově dítěte řešit. A to nemluvím o tom, čím je třeba si projít, než se pěstounem člověk může stát. Přesto je naštěstí dost lidí, kteří se pro toto poslání rozhodnou. Stále jich však bohužel není dost. A co si budeme povídat – když se člověk zamyslí nad všemi právy a povinnostmi, nabízí se otázka, zda se pro tuto cestu rozhodnout… co říkáte? 😊 Není mezi čtenáři někdo, kdo by chtěl rozšířit řady pěstounů? 😉

Mgr. Lucie Baliharová

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme naEduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 200 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz