
Písemný projev dítěte je pro učitele i rodiče jedním z prvních signálů, že něco není v pořádku. Neúhledné písmo, „rozjeté řádky“, nápadné chyby nebo pomalé tempo mohou vyvolávat otázku: jde o specifickou poruchu učení, nebo jen o nedostatek nácviku a motivace? Správná odpověď však není vždy jednoduchá. Speciální pedagog se při analýze psaného projevu dívá za samotné písmo – zkoumá proces psaní, grafomotorické dovednosti, psychické nastavení dítěte i vlivy prostředí. Tento článek přináší přehled projevů, kterých by si rodiče či učitele měli všímat.

V běžné praxi se často setkáváme s tím, že neúhledné písmo bývá automaticky přisuzováno dysgrafii. Skutečnost je však odlišná. Dysgrafie je specifická porucha učení neurovývojového původu. Projevuje se výraznými obtížemi ve psaní, které nejsou přiměřené věku ani úrovni dítěte, přetrvávají dlouhodobě a nereagují dostatečně na běžné pedagogické vedení.
Zanedbání (nebo též nedostatečný nácvik psaní) zahrnuje potíže způsobené chybějícím tréninkem, nevhodným vedením, nízkou motivací nebo celkově nezralými grafomotorickými dovednostmi. Dítě může mít potenciál psát dobře, ale nechybí mu schopnost – chybí mu praxe.
Rozdíly v hlavních znacích:
Správná diagnostika tak vyžaduje systematické sledování vývoje písma v čase a kontextu.
Proč někdo tak „škrábe“: vlivy na písemný projev
Kvalita rukopisu není jen výsledkem toho, jak dítě drží tužku. Písemný projev ovlivňuje množství faktorů:
Dysgrafické potíže často pramení z obtíží v jemné motorice a koordinaci oko–ruka. Psaní pak vyžaduje enormní množství energie, kterou dítě musí investovat do samotné techniky, a nezbývá mu kapacita na obsahovou stránku psaní.
Špatná orientace na řádku, proměnlivé mezery mezi písmeny nebo slovy, nejednotná velikost písma – to vše může signalizovat poruchu koordinace.
Dysgrafické děti píšou pomalu, často se zastavují, opravují se nebo přepisují části slov. Psaní je fyzicky vyčerpává.
Úzkost, strach z hodnocení či nízké sebevědomí mohou kvalitu písma výrazně zhoršit. Dítě se pak „snaží moc“, což má někdy opačný efekt – písmo je křečovité a neúhledné.
Analýza pohybu ruky při psaní
Učitel by měl hodnotit nejen výsledný text, ale i samotný proces psaní. K analýze pohybu slouží pozorování dítěte v reálném čase.

Držení psací potřeby
Sledujte vyvozený úchop. Příliš křečovité, nízko položené prsty nebo nesprávné držení psací potřeby může způsobovat bolest, nadměrný tlak, únavu i neúhlednost. Správný úchop je špetkový.
Pohyb ramena, lokte a zápěstí
Dítě s dysgrafií často vykonává nekoordinované a přerušované pohyby. Místo plynulého posunu po řádku provádí drobné trhavé skoky.
Tlak na podložku
Nadměrný tlak je častý – dítě se vynakládáním síly snaží získat kontrolu nad pohybem. Stopy po psaní bývají patrné i na několika následujících listech.
Postavení těla a poloha papíru
Neergonomické sezení nebo přílišná rotace těla mohou omezit přirozený pohyb ruky. Ergonomické sezení zahrnuje nohy zapřené o pevný bod (podlaha či stupátko), lokty položené na desce stolu, zadek těsně u opěrky židle a rovná záda. Právě postura těla je výchozím bodem při psaní. Pokud dítě nesprávně sedí, pak po něm nelze požadovat správný grafomotorický či písemný výkon.
Plynulost a kontinuita
Děti s dysgrafií často píšou písmena odděleně, obtížně spojují tahy a nezvládají rytmus psaní. V písemném i grafomotorickém projevu sledujeme pevnost tahů, resp. pokud je čára kostrbatá, pak žák neprovádí tahy s jistotou.
Zmapování dosažené grafomotorické úrovně dítěte
Výchozím bodem pro učitele může být zmapování dosažené grafomotorické úrovně dítěte. Pokud má dítě obtíže napsat svislé čáry, pak bude mít obtíže i ve „smyčkách“, které již směřují k nácviku psacího písma.
Nejprve je nutné vyloučit snížený intelekt a zanedbání. Rukopis dítěte s dysgrafií má několik typických rysů, které lze pozorovat napříč věkem.
1. Nečitelné, nepravidelné písmo
Velikost písmen kolísá, některá jsou deformovaná, linky nejsou dodržovány. Děti s dysgrafií často neumí „hospodařit“ s místem v sešitě.
2. Nesprávný sklon písma
Sklon se může měnit v rámci jednoho slova – část písma je „na stojato“, část se výrazně kloní.
3. Nestabilní vzdálenosti
Mezery mezi slovy jsou příliš malé nebo chybí úplně. Písmena se „sráží“ nebo naopak mezi nimi vznikají příliš velké mezery.
4. Nepodoba tvarů
Dítě s dysgrafií může mít tendenci nedokončovat tvary písmen, např. horní či dolní dotah.
5. Rozsypaný text
Písmena jsou častěji pod linkou než na ní. Dítě má obtíže udržet text v jedné rovině.
6. Nápadně pomalé tempo
Žák s dysgrafickými projevy píše výrazně déle než ostatní spolužáci. Lze vypozorovat únavu, mnutí ruky z důvodu bolesti, emoční rozladěnost.
Jak pracovat s dítětem, jehož písmo není odpovídající?

Nevzhledný rukopis často nemusí být ihned projevem dysgrafie – specifické poruchy učení. Kvalita rukopisu vypovídá o úrovni rozvinuté motoriky, pozornosti, vytrvalosti, domácí podpoře, úrovni koordinace oko-ruka i emočním rozpoložení. Úkolem pedagogů je dlouhodobě pozorovat žáky s rizikovými projevy a sledovat výše zmíněné znaky, tj. úchop, linie tahů, mezery mezi slovy, nápodobu tvarů a jejich nedotahování tahů tvarů písmen, sklon písma, pomalé tempo psaní a posouzení rozdílnosti kvality textů po grafické stránce v čase. Empatický přístup pedagoga, spolupráce s rodiči a dlouhodobá systematická práce tvoří základ úspěchu.
Zdroje: Vlastní zkušenosti autorky z praxe školního speciálního pedagoga
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 140 záznamů) a ke všem živým webinářům.
Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu
Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče
Nebo nás můžete sledovat na Linkedln