Dítě s PAS v ZŠ – pomůcky a tipy při zvládání náročných situací u dětí s PAS

Různými náročnými situacemi u dětí s PAS jsem se již zabývala v několika svých předchozích článcích. Zmiňovala jsem se o formách náročného chování, jak je vnímám já sama dle svých praktických zkušeností. Věnovala jsem se možným příčinám i příkladům řešení, které jsem si mohla za svou mnohaletou praxi ověřit. Zdůrazňovala jsem význam motivace. Čím více praktických zkušeností získávám, tím více využívám i oceňuji jednoduché způsoby řešení a přístupů v různých situacích u dětí s poruchou autistického spektra. Sama v sobě a pro sebe si vytvářím takovou mini kuchařku právě pro práci s dětmi s PAS.  O pár tipů bych se, v tomto článku, nyní ráda podělila.

• Pozorování – může být velmi nápomocná činnost. Je důležité nenechat se odradit okolím, které má většinou tendence hned situace řešit, případně do nich zasahovat. Citlivě však vnímáme, kdy je již třeba zasáhnout tak, aby nebylo dítě s PAS nebo okolí nějakým způsobem ohroženo.

Pozorováním s minimálními zásahy lze zjistit např. motivy dítěte pro určitou činnost nebo chování, opakování určitého chování, možné spouštěče případného nevhodného chování i záliby a potřeby dítěte, které mohou, při předčasném zásahu, zůstat skryté.

Významné je u nového dítěte, které se začíná orientovat v neznámém prostředí a seznamovat se s novými lidmi. Dobré využití je také při výskytu náročného chování, kdy hledáme příčiny.

Praktický příklad:

Dítě začíná lézt na poličky, které jsou široké a pevné, jsme v dosahu. Z druhé police se natahuje pro plastovou konvičku a s ní běží k umyvadlu. Před chvílí zalévala jedna z průvodkyň (situace z MŠ) květiny. Dítě komunikuje velmi jednoduše slovy, zvuky a často i křikem. Na věci někdy ukáže, často si je ale bere samo a přebíhá od jedné činnosti a věci ke druhé.

Zjišťujeme tak jeho motiv a můžeme využít pro další nácvik komunikace, protože zejména díky vnitřní motivaci a vlastnímu zájmu se dítě snaží o komunikaci více. Vzhledem k tomu, že jsme dítěti nezamezili lezení hned v počátku, zjistili jsme motiv i jsme předešli možnému vzniku afektu. Ten by se mohl dostavit při nemožnosti uspokojení potřeby a při nedostatečném pochopení chování dítěte.

• Improvizace – Schopnost improvizace souvisí s tím, nebát se zkoušet nové věci, způsoby a zároveň být připraven i na to, že nová věc nemusí zafungovat, nebo se můžeme setkat také s negativní reakcí. Podstatná je naše vlastní sebedůvěra, empatie a vnímání momentálního rozpoložení dítěte. Významnou roli zde hrají naše zkušenosti s obdobnými situacemi a správný odhad, kdy je využít.

Praktický příklad:

Jedeme s dětmi vlakem na program v muzeu. V předposlední stanici zůstáváme stát déle. Dozvídáme se, že je nečekaná situace na trati, která způsobuje, že musíme asi 15 minut čekat v této stanici. Chlapec s PAS, který také cestuje s naší třídou, začíná být neklidný. Vlak nedodržuje obvyklý čas odjezdu. Domlouvám s panem průvodčím, jakmile bude vědět čas odjezdu, ať nás informuje a prosím ho o dětskou jízdenku. Zároveň mu vysvětluji situaci s chlapcem. Pak využívám básničku na jízdence a spojuji ji s pohybem. Chlapec se na chvíli zabaví. Jakmile zahlédne průvodčího, opět se začne ujišťovat, jestli už pojedeme. Pan průvodčí mi tiše sděluje, že se čekání ještě protáhne, avšak nabízí možnost prohlédnout si kabinu strojvedoucího. Chlapec byl nadšený a ani nezaznamenal, že už uplynulo dalších 15 minut a vlak se konečně rozjel.

Čekání je pro děti s autismem jednou z velmi náročných dovedností, zejména tehdy, když nemůžeme určit přesný čas. Proto je zásadní, vyplnit čas něčím motivačním. Pokud je vám nápomocno okolí, jde to mnohem lépe. V tomto případě jsme měli velké štěstí na chápajícího a nápaditého pana průvodčího.

• Vlastní zklidnění, práce se svými emocemi – je mnohokrát to nejtěžší a výrazně ovlivňující zklidnění i reagování dítěte. Jakmile přijímáme emoce dítěte jako součást vývoje, nácviků sociálního chování i jako informace pro nás, co dělat jinak, pomáháme tak dítěti s PAS nejvíce. I ono vnímá naše rozpoložení, pevnost, sebejistotu nebo naopak váhavost, výčitky, neklid… Více v rozladění dítěte napomáhá strohost v mluvení, jasné a krátké pokyny, místo mnoha slov nabízíme fyzické vedení či dopomoc.

• „Balíček základní pomoci“ (telefon, tužka, papír, časovač, hračka, oblíbené jídlo…) – jsou věci, které je možné využít víceúčelově, nezaberou mnoho místa, můžeme je mít vždy po ruce, a pokud je použijeme ve správný okamžik, pomohou předcházet náročnému chování nebo ho alespoň zmírnit.

Praktické příklady:

Telefon využíváme např. pro různé aplikace jako časovač Countdown – možnost volby obrázku, který se při ubíhajícím čase postupně zobrazuje a dítě tak lépe snáší čekání např. na rodiče nebo oblíbenou činnost či událost. Kdykoliv lze pustit oblíbené zklidňující písničky nebo pohádky, vyhledat obrázky, fotografie i informace. Co děti s PAS mají vizualizované – vidí to, je pro ně srozumitelnější, dané, jisté, zklidňuje je. Je možné psát slova nebo kreslit tužkou obrázky na proužek papíru a očíslovat, jak dané aktivity budou následovat za sebou, pokud je potřeba upravit sled činností, udělat změnu. Proužek postupně skládáme, jak jsou činnosti plněny a dítě vidí, co ještě zbývá. Oblíbená hračka nebo senzorická pomůcka – měkký balónek (na stimulaci, relaxaci po psaní, různé hry, na masáž), kousátko (na stimulaci, zklidnění), sluchátka (na ztlumení okolního ruchu ve třídě, v jídelně, v dopravních prostředcích…, na poslech hudby, pohádky, oblíbené jídlo – Honzík v naší třídě má velmi oblíbené lízátko (nejsilnější zklidňující možnost, když už nic jiného nezafunguje, nemá k dispozici jindy, pouze ke zklidnění, pečující osoby mají stále při sobě).

• Méně zákazů, více příkladů k řešení, možnost uspokojení potřeby – Nejen u dětí s PAS máme tendenci sdělovat, co se nesmí, vysvětlíme, proč se daná věc nedělá. Už ale méně často ukazujeme, co se smí, jak to dělat správně nebo možná řešení. Jen samotné NE může spouštět negaci, vzdor, neporozumění, pocit nemožnosti uspokojení potřeby. Není cílem úplně vynechat zákazy. Někdy je však funkčnější, dovést dítě k vhodnějšímu způsobu uspokojení určité potřeby.

Praktický příklad:

Dítě má stereotypní zálibu v blikání se světlem. V místnosti – ve třídě opakovaně odbíhá k vypínači a rozsvěcuje a zhasíná světlo. Místo okamžitého zákazu a odvedení dítěte, převedeme dítě k malé lampičce. Lze doplnit i časovým omezením, pokud by pro něj bylo těžké činnost ukončit. Možností je i využití jako motivace – odměny za splněný úkol. Vše je vhodné podpořit vizualizovanou strukturou – dítě má na stále viditelném místě, jak ne a zároveň, jak ano.

• Orientace v zálibách dítěte – nám může velmi usnadnit samotné učení i různé náročné situace. Mnoho dětí s poruchou autistického spektra fascinují vlaky. Často si pamatují jednotlivé spoje, jejich odjezdy, příjezdy i samotné stanice.

Praktický příklad:

Honzík v naší třídě se rád zklidňuje informací o právě projíždějícím vlaku. Mívá i chvíle, kdy potřebuje opakovat, jak se jmenují různé vlaky, a na jakých tratích jezdí. To vše se postupně naučila i jeho paní asistentka a může ho tak ve zklidnění a v jeho zálibě podporovat.

• Orientace v cizím jazyce – se mi osvědčila již u několika dětí s autismem i u dětí s různě narušenou komunikační schopností. Při úzkostech, v novém prostředí nebo např. při rozladění dítěte. Mnohokrát i samotné děti začaly najednou mluvit anglicky, a to mnohem snadněji a lehčeji než v rodném jazyce. Většinou v nějakých, z jejich pohledu, náročných situacích. Setkala jsem se i se dvěma dětmi, které více komunikovaly v anglickém jazyce než v českém. Někdy stačí naučit se pár oblíbených frází dítěte, které ho zklidňují.

• Znalost oblíbených (i neoblíbených), motivujících frází, pokynů, vět i gest – např. „krásná práce“ – jako ocenění, že se dařilo v nějakém úkolu, „hotovo“ – ukončení činnosti, doplněno i gestem ruky, individuální znaky – děti, které nekomunikují verbálně využívají různé druhy augmentativní i alternativní komunikace, rituální a stereotypní věty nebo slova – nemusí nám dávat smysl, nějakým způsobem je fascinují nebo uklidňují (z filmů, pohádek, z komunikace spolužáků…).

• Provázanost průběžné komunikace pečujících osob – Nejde pouze o sdělování informací o rozpoložení, chování a o pokrocích dítěte. Díky pravidelnému vzájemnému sdílení pečujících osob – rodičů, pedagogů, terapeutů… se skládá „puzzle“ z mnoha malých dílečků, které nám mohou dát konkrétní velký obraz pro pomoc a podporu dítěte s poruchou autistického spektra.

Mgr. Iveta Dubová

(učitelka 1. stupně, speciální pedagog)

Použité zdroje:

Praktické zkušenosti autorky

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme na Eduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 200 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz