PĚSTOUN A JEHO SPOLUPRÁCE S OSPOD A DALŠÍMI SUBJEKTY

Zrovna dnes jsem měla seminář pro pěstouny a bavili jsme se o tom, že pěstoun přijímá dítě s celým batůžkem jeho pocitů, potřeb, myšlenek, zranění, ale i s tím, že to s sebou nese spolupráci s mnoha dalšími lidmi, které jsme si dobrovolně nevybrali. Pěstoun se rozhodne starat o dítě, ovšem s dítětem se k němu dostává doprovázející pracovník, pracovník orgánu sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD), biologičtí rodiče těch dětí, soudci, právníci, psychologové atd.

S některými z nich se pěstoun rozhodne spolupracovat relativně dobrovolně, s některými spolupracovat musí, i když to není jeho přání a možná mu ti lidé nejsou ani tak úplně příjemní. Ovšem ukládá to zákon a pěstoun je nucen ho respektovat. Jedna z nejproblematičtějších spoluprací bývá s biologickým rodičem, neboť tam může mít pěstoun mnoho emocí, nejistot i osobních bloků. A rozumím tomu, že pokud se má vídat s rodičem, který si to přihasil ve špinavém a smradlavém oblečení, vypadá dlouhodobě neumytě a hodlá pusinkovat děťátko, které si pěstoun nějak opečovává, může to být složité. Ovšem ne všichni rodiče jsou takoví a mnoho kontaktů probíhá bez problémů. Pojďme to ale vzít postupně.

Jeden z prvních subjektů, se kterým se pěstoun potká, je právě OSPOD – tedy orgán sociálně-právní ochrany dítěte, který hájí zájmy dítěte a má za úkol kontrolovat, zda se dítěti dobře daří. S tímto orgánem se pěstoun často potkává ještě předtím, než mu je dítko vůbec svěřeno, tedy buď v době, kdy se rozhodne o dítě požádat nebo v době, kdy se rozhoduje, kam dítě (jemuž je pěstoun blízkou osobou) půjde do péče. OSPOD zkoumá bytové, finanční a další podmínky budoucího pečujícího a zda je to prostředí vhodné pro výchovu právě toho konkrétního dítěte. Pěstoun odpovídá na dost otázek a věří, že bude shledán vhodným.

V době, kdy je již dítě do rodiny svěřeno, OSPOD je kontrolním orgánem, který má za úkol docházet do této rodiny alespoň jednou za půl roku. Zjišťuje, jaké jsou podmínky, ve kterých dítě žije, jak je spravován jeho majetek, jak se dítěti daří ve škole, zda má nějaké koníčky, jak se hovoří či nehovoří o biologické rodině dítěte apod. Tento pracovník může do rodiny přijít bez ohlášení, obvykle se však s pěstounem na termínu domlouvá, pokud není důvodná obava nebo podezření, že dítě je nějak ohroženo a bylo by lepší návštěvu realizovat bez předchozího upozornění.

Pěstoun je povinen s OSPOD spolupracovat, umožňovat jejich návštěvy v domácnosti a dokládat, jak se situace v rodině vyvíjí.

OSPOD vypracovává ideálně ve spolupráci s rodinou a dalšími podpůrnými subjekty Individuální plán ochrany dítěte (IPOD), kde shrne hlavní cíle, které by měly být naplňovány a konkrétní kroky, jež k nim míří. Zároveň určí zodpovědnou osobu za naplnění těchto kroků.

V případě soudních jednání dochází pracovník OSPOD jako zástupce dítěte k soudu, aby hájil jeho zájmy a zastupoval je. Píší k soudu zprávy, navrhují případnou úpravu nebo změnu péče a hledají pro dítě nejlepší možné řešení.

Pokud se jedná o osobu, jež se pro pěstounství dobrovolně rozhodla a která tedy bude procházet přípravou pro osoby vhodné stát se pěstounem, setká se tato osoba i s pracovníkem Krajského úřadu, s psychologem tohoto úřadu a dalšími odborníky, kteří dále posuzují vhodnost pro to, aby se mohl stát pěstounem. Pěstoun pak musí absolvovat tzv. „přípravu“, kde je poučen o specificích těchto dětí a praktických náležitostech pěstounské péče.

Je-li žadatel shledán vhodným stát se pěstounem, je zařazen mezi takové osoby právě Krajským úřadem a čeká na „kouzelný telefon“, kdy mu bude vytipováno dítě, které může přijmout do své rodiny. V případě, že jde o příbuzenskou pěstounskou péči, tedy péči nezprostředkovanou, realizovanou osobou blízkou dítěti, pak obvykle neprochází tato osoba přípravou, neboť dítě potřebuje rychlé umístění v rodině. Pak se stává pěstounem na základě posouzení OSPOD.

Ve chvíli, kdy je dítě svěřeno do rodiny, má pěstoun právo uzavřít dohodu o výkonu pěstounské péče s doprovázející organizací. Od ledna 2025 je povinnost dohodu uzavřít stanovena jen pěstounům na přechodnou dobu. Ostatní se mohou rozhodnout, zda uzavřít dohodu chtějí, ovšem závisí na tom dávky, které pak pěstouni obdrží.

Uzavření dohody s doprovázející organizací má své náležitosti a může mít právě výhody, které by měly sloužit k odlehčení situace pěstouna. Doprovázející pracovník má být totiž právě tou oporou a podporou pěstouna, na kterou se pěstoun může v době horších obracet pro radu a podporu, v době lepší může sdílet radosti a tipy pro další ubírání se ve své péči.

Pracovník doprovázející organizace (klíčový pracovník) dochází do rodiny minimálně jednou za dva měsíce, v případě potřeby to může být i častěji. Setkávání rodiny a klíčového pracovníka nemusí nutně probíhat v domácnosti pěstouna. Je možné se domluvit i na jiných místech – například v kanceláři doprovázející organizace, na hřišti, v kavárně apod. Účelem těchto návštěv je monitorovat situaci rodiny, zjišťovat, jak se dítěti i pěstounovi daří, zda mají nějaká přání, potřeby, potíže, se kterými by jim mohl pomoci. Pomáhá řešit vyřizování záležitostí s úřady, pomáhá pochopit odlišnost v chování dětí v náhradní rodinné péči, nabízí podporu při řešení různorodých situací, do kterých se rodina může dostat.

Jednou za půl roku je klíčový pracovník povinen zaslat zprávu o výkonu pěstounské péče na příslušný OSPOD, kde shrne situaci v rodině a spolupráci s ní.

Zároveň tento pracovník řeší a nabízí možnosti, jak si splnit povinné vzdělávání pěstouna, které čítá 24 hodin za rok. Doprovázející organizace obvykle nabízí několik možností, jak si pěstoun své vzdělávání může splnit (semináře, webináře, vzdělávací víkendy apod.) a zároveň pomáhá pěstounovi hledat vhodná témata, která pro něj budou užitečná. Individuální konzultace a řešení situací s klíčovým pracovníkem mohou být rovněž zařazena do vzdělávání pěstouna.

Jednou z dalších oblastí podpory v rámci doprovázení pěstounských rodin je právě realizace a příprava asistovaných kontaktů s již zmiňovanými biologickými rodiči.

Pěstouni mají ze zákona povinnost podporovat vazbu s biologickou rodinou a umožnit dítěti s touto rodinou kontakt. Je pak velmi na zvážení, v jaké formě a v jaké frekvenci kontakt má probíhat. Toto je věcí opravdu velmi individuálního posouzení z několika stran a hledisek a rozhodně se to nedá zobecnit – kupříkladu na setkávání jednou za 14 dní. Pro některé děti (většinu z nich) by to bylo příliš zatěžující a znejišťující. Je tedy potřeba vycházet z aktuálních potřeb dítěte a spolupracovat případně při vyhodnocování rizik i s psychologem.

Biologičtí rodiče neodmyslitelně k dítěti patří, ať již se stalo cokoli, co je důvodem jejich nepečování o dítě. Jako s nedílnou součástí dítěte je třeba k nim přistupovat. Jak jsem však uvedla – vždy s ohledem na potřeby, přání a kapacitu konkrétního dítěte. A zároveň s posouzením případných rizik.

Kontakt s biologickým rodičem může mít totiž více forem, které zahrnují osobní setkání, ale také telefonické, e-mailové, zasílání fotek a informací, dopisy apod. Toto vše se průběžně vyhodnocuje a zvažuje, jaká forma je pro dítě v tu danou dobu nejlepší.

V případě osobních kontaktů je nutné na kontakt připravit jak dospělé, tak děti. I toto je úloha doprovázejícího pracovníka.

Jak jsem již předeslala, mezi další subjekty, s nimiž se může pěstoun dostat do kontaktu, mohou patřit odborníci, jako je psycholog, právník, logoped, psychoterapeut, psychiatr a další. Jistě si umíme všichni představit, s jakými potížemi se k jednotlivým osobám dá přijít a nutno podotknout, že právě v pěstounské péči se s mnoha potížemi potkáváme více. Ať již jde o psychologické potíže nebo právě právní, které souvisejí s pěstounskou péči. Pěstouni se minimálně jednou ocitnou u soudu (minimálně právě při žádosti o svěření toho dítěte do jejich péče), dost často je to však častěji.

O tuto podporu a domluvení případného odborníka může pěstoun žádat právě svého klíčového pracovníka doprovázející organizace.

V neposlední řadě pěstouni spolupracují s Úřadem práce, kam dokládají různá rozhodnutí a usnesení, aby jim byly přiznány dávky či jiné příjmy důležité pro zajištění potřeb jim svěřených dětí.

Stává se mi, že pěstouni mluví někdy o tom, jak je jim nepříjemný pocit, že jsou stále pod drobnohledem a kontrolou nějakých pracovníků. Ošívají se, že do rodiny musí pouštět cizí osoby a dokazovat, že pečují o děti dobře. Popisují, že při výchově biologických dětí by byli uvolněnější, u dětí pěstounských mají obavu, aby něco nebylo hodnoceno jako špatná péče, i když dělají to nejlepší, co umí.

Asi je srozumitelné, že tato představa může být pro pěstouna nepříjemná a znejišťující. I proto se většina doprovázejících pracovníků, ale i pracovníků OSPOD snaží být s pěstounem v partnerském vztahu a ačkoli je zřejmá kontrolní složka, tak se snaží být podporou pěstounovi v případných těžkostech. Spokojené děti přeci potřebují spokojeného pěstouna. 😊

Mgr. Lucie Baliharová

Zaujalo vás toto téma?
Na podobná témata nabízíme naEduall.cz i online kurzy a webináře, kde jdeme více do hloubky a přidáváme praktické příklady nebo se přidejte se do Eduallklub, kde získáte přístup ke kompletní knihově záznamů webinářů (přes 200 záznamů) a ke všem živým webinářům.

Nově jsme pro Vás vytvořili FB skupinu

Eduall poradna pro pedagogické pracovníky a rodiče

Nebo nás můžete sledovat na Linkedln

Eduallcz